Stopy spravedlnosti

Problémů ten film má víc, ale že je život krátký a lidé na internetu neradi čtou dlouhé texty, tak zmíním jen tři největší: 1) The Foreigner sestává z dvou hlavních vypravěčských linií, které se sice občas protínají, ale nikdy doopravdy nekooperují a divák se nemůže zbavit pocitu, jako by někdo sestříhal dva nesouvisející filmy dohromady. 2) Na Jackiem Chanovi sice stála celá propagace, ale kdyby ve filmu nebyl, nic moc zásadního by se nestalo.To hlavní se děje v linii Brosnana, Jackie se jen párkrát objeví a něco vyhodí do vzduchu / někomu nabančí. A nedostatečnost / neplausibilnost jeho motivace je kapitola sama pro sebe. Čínsko-vietnamský badass, kterého Jackie hraje, totiž ve své cestě za pomstou uvažuje následujícím způsobem: "Moji dceru zabil útok, k němuž se přihlásilo cosi jako IRA -> tady tento politik je Ir, takže určitě o útočnících něco ví, půjdu se ho zeptat -> ha, on mi říká, že o teroristech neví nic, ale je to Ir, takže určitě lže, budu na něj tedy páchat bombové útoky tak dlouho, dokud se nepřizná!" Nic logičtějšího opravdu vymyslet nemohl, že? 3) Brosnanova linie, která je kombinací rodinného melodramatu a konspiračního politického thrilleru, by mohla být fajn, kdyby však nebyla směšně šablonovitá a nevypadala jako něco, co se sem omylem přeneslo trhlinou v časoprostoru - nejpozději z počátku 90. let, kdy vyšla kniha, kterou The Foreigner adaptuje. Ostatně, jak moc aktuální byla v roce 2017 hrozba terorismu ze strany IRA? A jak moc absurdně v roce 2017 vypadá, pokud jsou postavy Irů vykresleny podobně stereotypně jako postavy Arabů v Delta Force s Chuckem Norrisem? I zde se prostě projevuje nešťastná rozeklanost celého filmu - akčňák o bývalém vojákovi, kterému zabili dceru / manželku / psa / křečka si absurditu a žánrové stereotypy může dovolit, aniž by mu to ublížilo. Politický thriller si ovšem zplošťování komplikované reality na povrchní stereotypy dovolit nemůže, nechce-li tedy být podobně zajímavý a podnětný jako diskuze na Novinkách. (26.04.2018)

Poprvé jsem o tomto filmu uslyšel, když Pierce Brosnan na svém facebookovém profilu uveřejnil plakát. Začal jsem se o chystaný počin zajímat a vzhledem k tomu, že na postu režiséra je Martin Campbell, jehož snímky jako Zlaté oko (opět spolupráce s Brosnanem) či Casino Royale jsou parádní, začal jsem i na základě traileru tušit, že by se mohlo jednat o zajímavou záležitost. K tomuto dojmu nahrával i fakt, že Jackie Chan tu ztvárnil serióznější roli (nic komediálního). Již od samého počátku mě The Foreigner bavil a s přibývajícími minutami se můj zájem stupňoval. Napětí, zdařilá akce, syrovost i střety jak z prvního Ramba, to vše mi neumožňuje jít s hodnocením pod plný počet. (17.01.2018)

Žlutý Rambo v UK. A dojde i na ten les, i když Jeníček s Mařenkou by se v něm neztratili. Nestržen tématem osobní pomsty za smrt milované osoby, v tomto případě dcery, které už moc inovativního do své žánrové oblasti jen tak nepřinese, jsem trpělivě vyčkával, kdy to na mě film rozbalí. Nějakou dobu to přece jen trvalo. Teroristickou organizaci IRA jsem už delší čas neviděl v akci ve filmovém světě. Určitě mně nechyběla, ovšem její resuscitace proběhla celkem zdárně. Ujali se jí dva herci v pokročilém věku, kteří už by klidně mohli hrát z pohodlných křesel, máchat a divoce rozhazovat rukama, aby to vypadalo, že právě urputně bojují v kontaktní bitce. Pierce Brosnan se přece jen do žádné velké akce nepustil, třímání pistole a majznutí s ní po ksichtu svého oponenta, je prakticky jeho vrchol. To Jackie Chan už šel akci naproti, na schodech i v lesíku. A (mnohem mladší) protivníci jen zírali, jak dostávali nakládačku. Film sice z nějakého důvodu preferoval výbuchy, bitek je tedy jen pár, ovšem to je škoda. Napočítal jsem tři důležité, z nichž jedna (ta v lesíku) je úděsně sestříhaná, jsou zde patrné stopy po závěsných lanech, přičemž pohybově to odporuje fyzikálním zákonům. Nejlepší je třetí, závěrečný střet v bytě s teroristy. Jackie se vymódí do montérek, že jde do bytu plného teroristů zkontrolovat plyn. Do hajzlu, proč takových scén/bitek nebylo ve filmu víc?! Film má i nudnější pasáže, hlavně v rozjezdových fázích se nic moc bujarého nedělo. Brosnan je lump, který dělá vše proto, aby po pomstě bažícího Chana vyřídil. A tak coby irská lištička na něj posílá nohsledy. I když má akce brutální nádech, není špičková, jen by hrozně moc chtěla takovou být. Takže je dobré, abyste od akčních pasáží neočekávali vrcholné kejkle, jedná se o takový lepší průměr, v mnohém dávno překonaný. Na filmu mě vedle akčního náboje zaujali i herci ve vedlejších rolích. Film má na svědomí známý režisér Martin Campbell, o kterém delší dobu nebylo slyšet. Po vrcholu s Bondem (2006) už nepřišel s ničím markantním. Jeho akční comeback mě úplně nedostal, nicméně snaha pohlížet na seriozní téma osvěžujícím stylem vyprávění nebyla marná. A z dříve jen gumového Jackieho se postupem věku stává i schopný herec. 7/10 (22.12.2017)

Dost bylo musulmanských teroristů, řekl si Campbell a po letech poslal do Londýna řádit splašenou frakci IRA, po které jdou nejen veteráni, kteří složili zbraně a snaží se zachovat nějaký status quo, ale i Jackie Chan, který při jednom z útoků přišel o dceru. Jedná se jak o revenge akčňárnu v podání naštvaného otce, tak i o celkem solidní thriller s kapkou špionáže, který sleduje mechanismy uvnitř IRA, jež má na krku nůž od britské vlády. Pokud jde o Jackieho, tak ten pořád umí, ačkoliv i když se tu našly nějaké ty kopačky, tak spíš to bylo o kladení bomb a partyzánštině. Ale i to mu sedlo. Každopádně mě tady víc bavil Pierce Brosnan jako bývalý člen IRA spolupracující na politické úrovni s britskou vládou. Celkově velká spokojenost. 90% (17.12.2017)

Na všechny ty staroušky v čínských restauracích budu nahlížet s větším respektem. Bond vs čínský Rambo v poctivém politickém thrilleru o bombových atentátnících z IRA. Jackie Chan v silné, zároveň minimalistické roli zničeného otce exceluje. Brosnan má větší prostor a jeho irské nadávky pohladí na duši. Campbell je skvělý řemeslník a má co říct, jen spíš mluví o vládních pletichách než o pomstychtivém Číňanovi, což je malinko škoda. I tak jde ale o vynikající záležitost. Tepající Martinezova hudba funguje bezvadně. (08.11.2018)