Atomic Blonde: Bez lítosti

Dvouhvězdičkový brak s jednou pětihvězdičkovou akční scénou. Na akčně-špionážní film, který by měl být nabitý akcí a informacemi a neustále podněcovat naši zvědavost, je Atomic Blonde nezvykle utahaná. Na vině je nevyrovnaný rytmus, daný množstvím zpomalovacích scén, které děj nijak neposunují a neobohacují, v nichž postavy vedou plytké dialogy o pravdě, lži a politice, a záběrů, ve kterých Charlize Theron pózuje v hotelovém pokoji nasvíceném modrými a červenými neony (fanoušci Refnových filmů nepřijdou zkrátka). Hrdinka připomíná pěkně oblečenou figurínu či robota, který plní zadané instrukce (a ve výsledku vážně nesejde na tom, kdo je zadává) a občas zregeneruje své síly ve vaně s ledovou vodou nebo s pomocí panáka vodky (její varianta „Martini, protřepat, nemíchat“ proto zní „Stoličnaja na ledu“). OK, jde o ledově chladný stroj na zabíjení, decentněji by to sdělit nešlo? Pár náznaků její lidskosti a toho, že má vůbec nějakou individualitu, vyznívá do ztracena (vztah s Delphine, zabitý milenec, jehož fotku v úvodu spálí zřejmě jen proto, aby režisér mohl film odpálit skladbou Putting out the Fire od Bowieho). Vyprávění zpomaluje také nadbytečný rámec s výslechem v Londýně, vizuálně připomínajícím výslechovou scénu ze Základního instinktu (přehazování nohy přes nohu se ovšem nekoná), který nevytváří žádné napětí, nevzbuzuje zvědavost, nevyvolává nové otázky. Toby Jones a John Goodman jen zastupují pomaleji chápající diváky, kteří občas potřebují pauzu a shrnutí toho, co jsme doposud slyšeli. Film se nadto navzdory retrospektivnímu vyprávění v berlínských scénách nedrží hlediska Lorraine. Zcela nesmyslně jsme zpravováni také o aktivitách Percivala, takže s předstihem před ostatními postavami víme o jeho pravých záměrech a film nás již v tomto ohledu nedokáže zaskočit. Nejlepší akční scéna filmu je paradoxně ta stylisticky nejodměřenější, která se nesnaží být cool za výpomoci zpomaleného pohybu nebo osmdesátkových songů, které zabírají vždy a všude. Teprve (a pouze) během několikaminutové a několikaúrovňové rvačky (nejen) na schodišti se z filmu konečně alespoň na chvíli stává nekompromisní brutální akční nářez s přehlednou akcí, který sliboval trailer. Úrovní kaskadérských kousků, choreografie, práce kameramana nebo zapojením mizanscény (když je nejhůř, přijde vhod i elektrický vařič) jde o nadstandardní kus filmařiny. Natolik nadstandardní, že zřejmě nebudete řešit syrovější, méně stylizované pojetí akce (oproti zbytku filmu) nebo mizivý přínos dané sekvence pro vyprávění. David Leitch má tudíž skvělý materiál, pokud by někoho někdy potřeboval přesvědčit, že umí zrežírovat parádní akční scénu, ale celá ta příběhová nadstavba kolem je tak utahaná, pitomá, ledabyle poslepovaná a nevyrovnaná, že doporučuji přijít do kina až zhruba půl hodiny před koncem. 50% (31.07.2017)

Sošná Charlize Theron, vrcholící studená válka, neoretro look, atmosférický Berlín, lesbická romance, tajné služby... to vše a ještě mnohem víc v adaptaci komiksu The Coldest City Antonyho Johnstona. První film, který má osmdesátkový soundtrack a je o Jamesi Bondovi v sukních, ze kterého jsem si sedla na zadek. (14.08.2017)

Tak co to tu máme - velmi akční "špionážní" film podle comicsové předlohy, který má být pomníkem Charlize Theron v její nejlepší MILFkovské formě, od "režiséra Johna Wicka". To poslední je sice lepší než ty hrozné výkřiky "od producentů XY", ale ani to nebývá záruka kvality - v tomto případě ale naštěstí je, i když se musíte připravit na to, že Atomic Blonde je výrazně fyzická akční podívaná, kde je ta špionáž jen takovou nadstavbou. Prostě je to mnohem víc Jason Bourne než George Smiley. A nutno říct, že už je to prostě příliš - stačilo přitom docela málo, třeba vybírat paní Lorraine za protivníky míň než stokilové "Rusy":P Obsazené je to typově výborně, vizuálně a zvukově lahůdka (hlavně dobová hudba), a film má slušné tempo. Jen ta příběhová stavba s debrífingem, na kterém se retrospektivně ukazuje, co se pokazilo... a pak twist, a na konci ještě twist, a do třetice twist again, který víc než co jiného přivodí divákovi úšklebek. Kdyby příběh skončil McAvoyovým "I fucking love Berlin!", byl bych rozhodně spokojenější. I tak to ale na 70% dá. Ale jestli jste na propracovanější příběhy s méně modřinami a zlomeninami, nabídněte si raději odjinud. (13.08.2024)

Drží to pohromadě jen silou vůle, ale díky Charlize to funguje. Ta ženská má charakter, ať už verbálně smečuje McAvoyovi nebo olizuje Sofii "Mumii" Boutellu. Akce promakaná i když méně dravá než ve Wickovi a se zdánlivě bezstřihovou scénou roku. Komiksová stylizace sluší i špionážnímu žánru. Škoda, že to rejža lépe neslepil. Do Berlína se těším. (04.08.2017)

tak tady to jsou snad všechny hvězdy za Cherlize. Co ta podávala za výkon, to jen tak nevidí. Já jsem doslova uhýbala hlavou ze strany na stranu, abych to také neschytala. Byla famózní, zřejmě jí tyhle role sednou jak ušité na míru i když si holka zlomila i zuby a jak jsem četla, měla habaděj trenérů, zkrátka příprava na tuhle roli jí dala zabrat a toho si cením! Tudíž scénář, uvěřitelnost a podobně házím za hlavu a ještě budu přemýšlet nad tím, jestli hvězdu nepřihodím. James se tam skoro ztrácel. Za mě naprostá spokojenost. (28.12.2017)