Zaklínač

Zábavné fantasy béčko s pár bezva scénami (striga, bitva čarodějů) a spoustou potenciálu do budoucna. Cavill si to dává se zjevnou chutí, je to sympaticky drsné a špinavé a dějově i dost rozmanité. První série navíc překvapila ne úplně obvyklými hrátkami s (ne)paralelními časovými rovinami. Spokojenost a těším se na druhou sérii. S01: 70 % (29.12.2019)

Kompletní první sezona: Mám dost rozporuplné pocity. Nikdy jsem Zaklínače nečetl a ani nehrál. Kdybych nevěděl jakou to má být událostí, tak mu asi nevěnuji pozornost. Po prvních dvou dílech jsem byl dost naštvaný. Třetí mě zaujal, ale to strašné prokletí Yen nebylo moc dobře natočené. Čtvrtý až šestý nevážně pojatý byli skvělé bad ass výstřely, které jsem si parádně užil. Sedmý díl pořádně dovysvětlil mizerně sestřihané první dva díly a měl jsme před finále příjemný pocit. No a osmý to zase slušně zabil. když nemáš prachy, netoč epickou bitvu. Ale těším se co bude dál. (30.12.2019)

Docela škoda, že zaklínači už vychcípali. Sám znám minimálně pět chudáků, které sužuje pěkně hnusná striga, a nikde žádný traumatizovaný homoblondýn s obřím mečem k pronajmutí, aby je zbavil utrpení. Takže jim holt ty pizdy asi budou pít krev na věky … Snažili se, soudruzi z Netflusu, snažili, satanžel však, kde nic není, ani zmrd nebere. Snažil se i toporný manekýn Jindra Clavin, aby nevypadal jako totální Buzna z Blafdickenu, dokonce i říkat procítěné „hm“ se naučil. Ovšem co je mu to platné, když se brodí po kolena v hovnech pšonkovského nudila a uspávače hadů, který vděčí za svou relativní popularitu výhradně leštičům džojstyků, co si pohonili na monitoru pár, z narkoleptického grafomanského kontextu vytržených, oblud a promnuli si ve virtuálních rukách nějaké ty RPG koule. Jinak by jeho popsaným hajzlpapírem pohrdali snad i slabikovači Heryho Potrata. A po úspěchu hry se hrabivý arogantní pičus, neumětel a zoufalec, který ještě rád střelil svého času tvůrcům práva za nějakých 300 litrů, na ni snaží zpětně parazitovat a chce po nich náhle přes čtvrt miliardy. Nelze mu ale upřít, že povídky měl na svou dobu kulantní, jakož i originální koncept středověkého potírače monster slovanské mykologie, a první řada z nich vesměs čerpá. Takže kdyby nevynechali Kostěje, nedovolili senilnějícímu egocentrickému babralovi kafrat do scénáře a nesnažili se propojovat jednotlivé povídky otravnými traumaty a unylými rádoby intrikami špatně napsaných a xmrti nudných postav, mohl z toho být docela kulantní počin. Jsem rovněž velmi pohoršen, ba až znechucen, z hrubého kvótového deficitu ťamanodryád, araboelfů, laponských mágů, aborodžinských rytířů (nejlépe gejů) a indických minesengrů, pro které není ve slovanské mykologii kam plivnout, jakož i z nešťastného výběru hlavního představitele. Je přece nad slunce jasnější, že typově se pro tuto roli narodil Číjejetel Unprofor! Čili jedna hvězda za Dženyfer, je to fuckt kunda, a ta druhá za jediný plnotučný díl, ten třetí, uvařený z asi nejprofláklejší povídky a herního intra. Ten ostatně i korektně dává naději a vlévá optimismus do žil všem hrbatým obludám, že když se počmárají kusem své uvařené piče a zamumlají dexempo rumplex, změní se v princezny a už nikdy si před šukáním nebudou muset kopat dolík. Povídky došly a po nich už začal Endy produkovat výhradně megaotravné, nezáživné a nečtitelné parapsychologické dizertačky na téma mindráků mykologických zrůd a frustrací pétéeskovaných homodějů, plné nesnesitelné grafomanské vaty. Tudíž se upřímně velmi děsím další řady, kde se nepochybně dočkáme jen Cirioniny čarodějnické školy v Bércových Vředovicích, zbuznělých bardů, traumatizovaných homopýrů, trpajzlíků s napoleonskými komplexy, psychicky destabilizovaných negroelfů s potřebou klinické terapie a suchopárné deratizace citově rozpolcených potkanů. (05.01.2020)

Smíšené pocity. Místy temná rubanice, atmosferický rytířský epos, vizuálně podmanivý biják. Občas zmatečný bordel v postavách, papundeklové kulisy i nudné sidekicky ve scénáři. Neznalec předlohy bude místy nehorázně tápat, či se dokonce absolutně nechytat stále nových a nových postav a území. Pochvala za nápaditý koncept samostatných miniepizod, které spolu v mnohém ne příliš souvisí a přesto v jednotlivých detaílech systematicky přibližují jednotlivé charaktery k bodu, kde se jejich osudy protnou v očekávaných momentech, i nepředvídatelných situacích. Po prvním odvážném dílu, který mimochodem nabízí jako jediný naprosto vše, proč by divák měl Witcherovi dát šanci, následují ty, kde už neznalec předlohy pociťuje určitý sestup v tom, jak je celý příběh předkládán a koncipován. Akce v Blavikenu v úvodní epizodě tak zůstane zdaleka nejlepší moment celého Witchera. (09.02.2020)

Jsem spokojenej. Fakt mám předlohu hodně rád a zbožňuju její náladu, témata a - jakkoliv to zní blbě - určitou slovanskou blízkost. A s výsledkem jsem naprosto spokojenej, tvůrčí vedení pevně drží otěže zaklínačské Klepny a výborně servíruje kombinaci povídek a románové série, velmi povedeně míchá časové linie tak, abychom se o postavách dozvěděli dostatek informací a ctí předlohu sice s úctou, ale naštěstí ne přehnanou. Osobně bych sice ocenil více samotného Geralta, ale to dokážu prominout, vzhledem k tomu, že ve druhé řadě nejspíš z obrazovky moc nesleze a konečně se dostaneme na Kaer Morhen. Přidaný děj v čajodějnické škole mě bavil, neb bylo fajn vidět něco nového v příběhu, co dobře znám. Herci jsou perfektně obsazení, hrají co mají, mávají kolem sebe v kombinaci šermu a tance taky obstojně a snad jen Yennefer může budit překvapení a pokud se někomu zbytek castingu nelíbí, nechť začne laskavě srovnávat s knihama, nikoli herním pokračováním (aneb Geralt nenosí plnovous, neb porost na obličeji nesnáší, Triss není zářivě rudovlasá, ale má barvu kaštanovou atd.) ps: Marigold super! (12.05.2020)