Režie:
Howard HawksKamera:
Joseph WalkerHrají:
Cary Grant, Rosalind Russell, Ralph Bellamy, Gene Lockhart, Porter Hall, Ernest Truex, Clarence Kolb, Roscoe Karns, Frank Jenks, Regis Toomey, Cliff Edwards (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Konverzační komedie z novinářského prostředí je i na dnešní dobu dost jadrná. Klasický souboj pohlaví v hektickém odpoledni, ve kterém se bojuje o článek i o manželství. Cary Grant jako zkušený šéfredaktor tlačí na svoji bývalou ženu, která má za pár hodin opustit město a další den se znovu provdat (za hodného troubu, jak jinak), aby mu napsala článek o ostře sledované kauze trestu smrti pro neznámého chudáka. (Ferguson)
(více)Videa (1)
Recenze (143)
Jeho dívka pátek je dialogovka z prostředí novin. Ač podobný druh filmů mám rád, tohle bylo místy až moc ukecané. Zejména, když se mluvilo velmi rychle a hlasitě ve více lidech najednou. Moc sympatická mi nepřišla ani hlavní dvojka. Především Gary Grant v podobě bezohledného hlavního editora mě štval. Byl to manipulátor, kterému nešlo věřit ani slovo a spousta „vtipných“ situacích byla postavena jen na tom, koho a jak zase podrazil. Líbila se mi snad jen banda starších cynických novinářů, kteří při hraní pokeru komentovali okolní dění. Za vidění to asi stojí a někomu se to líbit může, sám se na to už ale znovu nepodívám a raději zvolím například sérii s detektivem Nickem (Detektiv Nick v New Yorku, After the thin man, The thin man goes home atd.), která mi sedla mnohem více. ()
Novinářka odchází z práce i od bývalého šéfa a manžela, aby si vzala trošku nudného pojišťováka a žila obyčejný život. Jenže její bývalý rozjíždí doslova smršť lží, podvodů a báchorek, aby ji udržel u novinařiny a tím pádem i u sebe. Navíc všechno komplikuje pátrání po uprchlém odsouzenci. Cary Grant opravdu tady opravdu exceluje, Rosalind Russell mu zdatně sekunduje a Ralph Bellamy (vzpomínáte za zchudlé milionáře ze Záměny a Cesty do Ameriky?) je sympaticky do počtu. Do toho novináři píšou lži ala Blesk 90. let a politici pro znovuzvolení neváhají udělat cokoliv, třeba i ztopit udělenou milost. Styl filmu je konverzačka s naprosto šíleným tempem dialogů, a přiznávám, že toho mluvení bylo na mě ke konci už trochu moc. A ten konec byl sice vzhledem k obsazení jasný, ale totálně vycucaný z prstu. Lepší 3*. ()
Snaživě vtipná screwball comedy, kde Walter Burns reprezentuje dobový americký ideál (rozhodně ne v takové míře podvratnosti, jak si nejspíš tvlůrci mysleli): sebestředný a vulgární psychopat, který s lidmi jedná prasácky a bezskrupulózně, tudíž dostane vždy to, co chce. Slabota je to zejména proto, že nemá soupeře - Hildin nápadník (Bruce Baldwin) je idiot, tudíž je easy jej zesměšnit a ukázat převahu; nikdo od začátku netuší, proč si jej chce Hilda vzít - ani divák to netuší, ani Hilda, ani Bruce samotný si tím není jistý. Scénář tudíž neobsahuje žádný konflikt, pouze potvrzuje urč. klišé o tom, kde přirozeně leží sympatie (hrdinky i diváků), tudíž se jedná o kýč. ()
Na tenhle film, myslím, nejlíp sedí označení "uřvaný". Od začátku do konce se neustále někdo přeřvává, Cary Grant je se svým prodlužováním posledního slova každé věty nejen nepřirozený, ale i otravný a nesnesitelný, a ostatní postavy nejsou o moc lepší. Jediné, co si z tohohle filmu odnáším, je bolest hlavy a údiv nad tak vysokým hodnocením. ()
Tak to je fakt zlo. Je to prehnane ukecane a prakticky vubec vtipne... jak se mi libil Arsenic and old Lace, tak tohle se mi nelibilo skoro vubec. Je to takov silene premoudreny a dobre sceny, kdy jsem se fakt pobavil, bych spocital na prstech jedne ruky. Navic mi cely ten pribeh prisel desne nepravdepodobny... Nemluve o tom, ze jsem vubec nepochopil, proc se to takhle jmenuje :-) ()
Galerie (45)
Zajímavosti (22)
- Walter Burns popisuje Bruce Baldwina, že vypadá jako herec Ralph Bellamy. Ralph Bellamy skutečně Bruce hrál. (Kulmon)
- Časopis Premiere zařadil v roce 2006 film mezi 50 nejlepších komedií všech dob. (Kulmon)
- Snímek je filmovou verzí divadelní hry Bena Hechta. Ta se krom tohoto snímku dočkala ještě dvou dalších podob, a to Front Page (1931) a Na titulní straně (1974). (Jirka_Šč)
Reklama