Anihilace

Líbilo se mi to více než opěvovaní Příchozí. Samozřejmě to byl v mnoha ohledech jiný a o poznání skromnější film, který televizní původ nezapřel (na rozdíl od jiných snímků Netflixu, které jsem zatim viděl), ale měl skvělou atmosféru, byl originální, jeho postavy mě zajímaly a měl jsem z něj takový ten příjemně dobrodružný pocit objevování neznámého. (27.12.2018)

Snad jen někdo, kdo nikdy o někoho nejbližšího nepřišel, může říct, že flashbacky plné těch nejsilnějších pocitů i nejpalčivějších výčitek, neplnily svou úlohu dokonale, nebo dokonce přecházely v nudu. Právě v nich se Natalie Portman ukazuje jako poklad a nejsprávnější volba pro hlavní roli. Její upřímné slzy nebo soustředěný výraz mě provedly po světě, kterým Garland naťukává všechny očividné či nenápadné zdroje (Příchozí, Vetřelci, Prometheus nebo Fontána), ale nikdy do inspirace nezabředne. Pokaždé z nastalé situace vybruslí originálně a než bys řekl maják, začíná snad i vážně tvořit onu novou klasiku, o které trochu zaskočeně mluvily zahraniční reakce, ať už díky vizuálu, žánrovému záběru nebo pointám. Jediné, co mě mrzí - a tvůrci jsou v tom nevinně - je fakt, že jsme si Annihilation mohli vyzvednout až na Netflixu. Hardyho kamera i neutuchající překvapení z nového světa byly určeny i pro evropské stříbrné plátno. (13.03.2018)

Čím kratší rozum, tím silnější odsudek, aneb u někoho by ani mutační mimozemský ekosystém nestačil k tomu, aby nějak smysluplně hýbnul s jeho inteligenční kapacitou prvoka, že jo, Marcelo. Nicméně na druhou stranu, žádné velké filosofické dílo bych ve filmu Annihilation rovněž neviděl - fakž, že už tahle úroveň dokáže někoho frustrovat, je vyloženě veselý. Portmanová a čtyři další vědkyně, o nichž by šlo napsal leccos, ale určitě ne, že k nim režisér umně váže divákovy sympatie, jdou prozkoumat Zónu ... a objeví ... zhruba to, co sliboval trailer, akorát že survivalu a naháněček se zmutovanými kreaturami je méně, než jsem čekal. V závěru to pak sympaticky uhne do vysoce atmosférického, nemluvného mindfucku, ale není to nic zásadně nečitelného. U Nolana by to v závěru Natálka obkecala a byli bychom doma. Já jsem si Annihilaci v zásadě velmi užil - vizuál výborný, triky podmanivé, sem tam to naťukne k myšlenkám správně temným směrem. Ale je to patrně hlavně tím, že já mám pro takovéhle sci-fi náměty slabost v rámci jakéhokoli média. Taky jsem teď dost nalákán na knižní předlohu! Ten film sám o sobě ale za zas až takovou pecku asi nepovažuju, očekávání možná byla trochu vyšší. (12.03.2018)

Bojlerový poplach! … a tak se čím dál tím odpornější a topornější Natálka vypravila do zmutované džungle, kde chytla do rozkroku nějakou divnou plíseň. Ale mimicky dokonale to vůbec na sobě nedala znát, konstantně prkenný výraz zpruzené piče už měla i předtím. No, je všeobecně známo, že zdejší přechytřelí velkohubí honiči u počítání vloček při čtyřicetiminutových statických záběrech na padající sníh ve Vilnévových artových velesračkách svižnější a zábavné filmy moc v oblibě nemají. A když tomu navíc ještě chybí nějaká ta sice popkornově dementní, ovšem rádobyfilosofická kudrlinka, která by jim zavařila míchu, je zle a chudák film má okamžitě rejtyng plný lupů a otylého pižma. Ale v jedné věci mají pravdu, u Anihilace je opravdu nutno přemýšlet! Zejména nad tím, je-li hloupý kokot scénárista, režisér nebo autor předlohy, či se všichni tři jen snaží žertovně zabrnkat na citlivou strunu bezpochyby mentálně brilantním, hysterickým maďarským gejům. Tak si to shrňme. Na pobřeží stojí maják, ke kterému vede hostilní lidožravá džungle, z níž se ještě nikdy nikdo nevrátil. A do ní nějaký mozkoun neustále vysílá všechny ty spolehlivě mizivší deltaspešlrendžrsbarety, kteroužto marnou snahu obskurně korunuje tím, že tam nakonec nažene spasit Zeměplacku čtyřčlennou traumatizovanou pičí soldatesku. Čili tomu, aby někdo prostě z druhé strany přistavil k majáku bitevní křížník a namrdal do mutující plísně ten fosfor raketkou pěkně z pohodlí paluby, bránil zřejmě pouze fuckt, že by bylo během pěti minut vymalováno a brutálně by se tu pětkovalo, neboť by zbytek filmu vyplnily jen otravně sáhodlouhé Natálčiny flešbeky, jako tomu bylo s neméně topornou a ohyzdou paní Adamsovou u stejně retardovaně podloženého Erajvlu. Ovšem oproti němu se vám rozhodně nebudou tolik lámat sirky v očích, a ač na hovnech postavený, jedná se o příjemně brutální, atmosférický a vcelku zábavný trek dekompostujícím pralesem, přičemž scénu zmutování uječené krávy v uječenou krávu neváhám označit za naprosto vynikající. A taky moc krásně udělaný trek! Takže rozhodně nedejte na erudované kritiky expertních maďarských pastevců, kteří na to čumí s mongolskými titulky na sračkovitých mobilech při cestě na pracák, jen aby se u filmu mohli vyzvracet jako první a bylo jim pak z toho děsně teplo u šulínka. (14.03.2018)

Rád bych vysvětlil proč mám s tím filmem takový vážný problém: Tváří se totiž sice jako super komplexní dílo o všem, nakonec se však stane jen pouhým velkým načančaným hovnem, které samo obnaží svoji banalitu. Garland se příliš nechal unést svými ambicemi, ukousl si příliš velké sousto a z několika motivů a zápletek, ani k jednomu neřekne zhola nic. Celkový výsledný produkt je otravný,sázící pouze na nádherné záběry, perfektní obsazení a občas slušnou atmosféru. Jinak se jedná o opravdu načančaný výkal bez kterého by se vlastně všichni obešli. Věc, která se prezentuje jako hrozně chytrá věc, když je ve skutečnosti banální a ne tak chytrá jak si Garland za scénáristickým stolem myslel. A je pak úplně jedno, že kamera (a s ní spojené barvy) , zvuk a solidní casting fungují. Garland mi v tomhle vlastně přijde, že se hrozně opájí sám sebou přesvědčený o své scénáristické dokonalosti a doslova nad ní onanuje, i přesto, že se výrazně nedaří posouvat děj, není bohužel dostatečně zajímavý, dostatečně nevykreslí postavy a téměř vůbec ve svém závěru nedává smysl. A řeči o tom jak se jedná o geniální dílo a vůbec jsem ho nepochopil si prosím narvěte tam, kam já posílám tento film :) (21.08.2018)