Anihilace

Tentokrát plný súhlas s užívateľom Carnifex. Ak mám ten dotyčný komentár chápať správne, tak od hodnotenia tejto blbosti či filmového vkusu závisí jednoduchosť diváka? Perla múdrosti za 100 bodov, ktorá mi spríjemnila večer (práve pre takéto hlody sa tu oplatí chodiť). Teraz k filmu. Vizuálne nádherná nuda, akú som nečakal ani v zlom sne. Spočiatku ma to ešte bavilo, najmä vďaka skvelej kamere, a útok toho zmutovaného medveďa pokladám za najlepšiu scénu filmu. Od tohto momentu až do konca samá prázdnota a naťahovanie snáď donekonečna. Nepokladám ten film až za taký dobrý, aby trval takmer dve hodiny. Hromada zbytočnej vaty a otravné flashbacky zo života hlavnej hrdinky mi zážitok len zhadzovali. A ten záverečný tanček plodnosti ma dokonale uspal. Ale bolo to celé krásne, pestrofarebné... A som rád, že ma to nezabilo. (12.03.2018)

Některé filmy vlastně stojí za to si odložit na dobu, kdy pomine PR masáž, vlna recenzí i výkřiků na sociálních sítích a databázích. Člověk pak k nim může přistoupit do značné míry oproštěný od balastu ohlasů i očekávání. Zrovna "Annihilation" je případ díla, kterému právě čistá a otevřená mysl nejen prospívá, ale do značné míry ji vyloženě vyžaduje. Nejedná se totiž o sci-fi zakládající si na vědecké věrohodnosti, ale naopak na čirém úžasu z nových světů a forem, přičemž diváky vybízí k ponoření se do nich. Podoba fauny a flóry zde může evokovat apokalypticko enviromentalistické vize Hajaa Mijazakiho. Jenže na rozdíl od jejich ekologické logiky příčiny a následku, potažmo snahy posunout se z parazitismu směrem k symbióze, zdejší svět nemá logiku, smysl či cíl. Jeho jediným principem je asymilace a transformace bujením. Garland do své volné adaptace stejnojmenné předlohy vnáší motivy ztráty, sebedestrukce a současně doplňuje páteř možného výkladu celého vyprávění jako metafory pro turbulentní dynamiku vztahu dvou lidí a jejich složité cesty zpátky k sobě, přičemž na konci oné cesty nevyhnutelně nemohou být stejní jako na začátku. Nicméně nejen díky své záměrné enigmatičnosti "Annihilation" nejlépe funguje jako expedice do jiného světa, který je právě díky své groteskní monstrozitě, zneklidňující nestálosti i přízračné kráse nebývale podmanivý. V dnešní záplavě blockbusterů vydávajících se na nové planety, které ale zůstávají příjemně konvenční, se Garlandovi podařilo navrátit do filmu element fascinovaného úžasu. (25.09.2020)

Stalker podle Garlanda. Takže asi tisíckrát záživnější, byť na novodobou žánrovou klasiku to úplně nevidím, navíc s Natálkou a Jennifer. Klasická zápletka o výpravě vydávající se po stopách předchozí výpravy do nebezpečných končin, která je zároveň výpravou do vlastního nitra, okořeněná pár hororovými momenty a ústící v artově haluzový závěr, který mi připomněl několik jiných filmů, ale nebudu spojlerovat. (23.03.2018)

První tři čtvrtiny mrazivá, pečlivě gradovaná sci-fi s funkčním psychologickým přesahem a parádně zneklidňujícím prostředím, jehož poodhalování mě moc bavilo. Posledních cca 20 minut filozofický mindfuck, který vůbec neuspokojí. Garland je šikovnej tvůrce, který drží divákovu pozornost pevně ve svěráku a umí ho utáhnout trpělivým vývojem jednotlivých motivů či znepokojivým násilím. Škoda, že ve finále vůbec nevím, co si z filmu odnést. Především asi to, že určitě patřil do kin, stejně jako výborná Natálka. Slabší 4*. (06.12.2018)

Garlanda si cením za jednu věc: jak těmi svými nabubřelými a v tomhle případě halabala slátanými béčky dovede oblbovat kritiky, aby psali o sci-fi masterpiecech. Což je v případě filmu, který celkem nevalně vypadá i na televizi a je vágní všude tam, kde by měl být konkrétní a konkrétní všude tam, kde měl být vágní, fakt husarský kousek. (14.03.2018)