Pohádky pro Emu

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)

Česká verzia Zelenej karty je o poznanie menej vydarená. Problém je samozrejme aj v predvídateľnosti, kedy je jasné, kto bude onou vyvolenou (tu to ale nie je kritika) a je aj jasný druhý bod obratu. V prostrednej časti sa ale pomaly nič nedeje, postavy neprekonávajú ani žiadne prekážky, len sa spoznávajú. Prečo do toho Anča išla, to nevedia ani scenáristi. A tí nevedia ani to, prečo nakoniec zdvihla ten telefón a dobehla v zime vo svojich lodičkách na osudové miesto. (23.12.2021)

Dlouho jsem vzdoroval, ale nakonec mě ten film stejně dostal. Přitom mi tam vadilo tolik věcí! Ústřední herecké trio Vetchý (btw. jeho angličtina fakt nezní jako u někoho, kdo žil 8 let v Londýně) & Geislerová & Cibulková už nějakou dobu moc nemusím a řadím je osobně k okoukaným tvářím českého filmu, které hrají v čím dál větších kravinách. Vadila mi i herecká představitelka malé Emy - v tomto se přikláním k lidem, kteří s ní měli problém. Líbili se mi tam jen Dvořák s Polívkovou, význam jejich postav je ale jen malý. Opravdu hodně mi vadilo, jak je ten film prolezlý product placementem - já se s tím prostě u českých filmů nebudu smiřovat a budu tím otrávený pokaždé, kde to tak strašně bije do očí. Samotný scénář má podle mě několik slabin, z nichž největší je asi uspěchané - a dokonale předvídatelné - závěrečné rozuzlení. Jako celek to ale prostě z nějakého záhadného důvodu funguje, a jak mě Havlíkova prvotina neoslovila a přišla mi dost nepovedená, zde vidím velký posun a náznak správné cesty. Námětová podobnost s KOLJOU je myslím dost nepřehlédnutelná, ale nakonec to ničemu nevadí - v závěru je prostě člověk naměkko a rád, že to dopadlo přesně tak, jak mělo. (16.07.2017)

Co tenhle film postrádá na vtipu, to nedohání v napětí ani romantice a bohužel ani v elementární logice. Banální a nedůsledný scénář, krkolomný a vykonstruovaný, nesmyslné obraty v ději a jednání postav, nelogické situace (nechci to všechno vypisovat, třeba castor tu má komentář, se kterým úplně souzním), absence motivací téměř u všeho, tomu poplatné toporné herectví, bezduchá, nevnímavá kamera jako z televizní reklamy, a kvanta a kvanta nevyplněného prázdna kolem několika základních klišé a holých tezí z toho spolu s dětským hrdinou, ztraceným zvířátkem (které absurdně dlouho nikdo nepostrádá) a citově vydíracím tématem dělají z filmu tak akorát adepta na amerického oskara za zahraniční film. Zvlášť když se do toho zaplete téma imigrace. Američané si ostatně o schopnostech cizinců z východní Evropy točit dobré filmy myslí své a tenhle kousek je z té arogance fakt nevytrhne. Nejspíš je to od nich charitativní soška Oscara (jako sorry, ale mám docela právo se ježit, když už jsem si s tímhle počinem odkroutila dvě hodiny). Proti nepřirozenosti a šustění natáčených scén ve vakuu emoční i sociální inteligence a uměleckého citu se ve mně štětila každá buňka. Bhúúúffrf. Kdyby do sebe někdo prostříhal s béčkovými českými herci ne moc dobře přetočené scény z KOLJI a Pretty Woman, dostal by i bez úprav ve scénáři stoosmatřicetkrát lepší romantickou komedii a charismatičtější film, než za co se vydává tahle mdlá těžkopádná a hloupá šmíra. Zápletky, dialogy, vtip a spád děje v Ulici jsou proti tomuhle filmařskému amatérství rajský balzám na duši. Humorné to chvílemi bylo dost, pro otrlé (třeba když se Vetchý chová jako instruktor operačního týmu FBI a nutí Geislerovou zkoušet si nahlas opakovat, jak se jmenuje a kde pracuje, aniž by to ovšem byly smyšlené údaje k zapamatování. --- Nebo celá ta nesourodá vložená epizoda se ztraceným morčetem, co ho nikdo moc nepostrádá a nehledá, dokud nevkusně a cynicky nechcípne jako ten pes v písničce, kterého praštil řezník paličkou), já se ale postiženým filmům smát nemůžu, jen mě ta nejapnost bolela víc než obnažený zubní nerv. Je mi to líto, ale na tomhle pokusu nebylo prostě dobře nic, trčí z toho sada nesourodých utkvělých záměrů, tupá snaha a naprosté analfabetství stran existence filmařských, uměleckých a vyprávěcích postupů, nulový talent a totální podcenění práce na uvěřitelné esenci, plynutí i faktických detailech příběhu, a to není dobrý výsledek. Režisér je možná hodný člověk, ale nemusel by se to nutně pokoušet sdělovat filmem. *~ (18.12.2017)

Jasně, mohlo by se tomu vytknout hodně věcí. Třeba čas tu plyne tak nějak zvláštně a podle svých pravidel. Já ale musím říct, že Pohádky pro Emu jsou tak příjemným a pozitivním filmem, že mu prostě nějaké nejasnosti a nelogičnosti rádi odpustíte. Ondra Vetchý tu hraje, svým způsobem, poměrně vážnou postavu, kterou mu ale stejně moc nevěříte, protože v něm vidíte všechny ty poslední komediální role a tak mu od začátku přejete štěstí. Nicméně Aňa k němu perfektně sedí svojí nejistotou a utváří tak moc příjemnou netypickou dvojku do romantického žánru, o kterém u nás v Česku vlastně ani moc nevíme. Jak tedy říkám, vytknout by se dalo mnoho, ale pokud se od toho oprostíte, dostane se k Vám opravdový lidský film s moc pěknou hudbou, kvalitní kamerou a malou Emou, které přejete jen a jen štěstí. (26.11.2017)