Láska a smrt

Mistr Woody Allen vzal svůj klasický inteligentní humor, pár závažnějších témat, hrstku filozofických myšlenek a fůů, vznikla Láska a smrt - vskutku originální komedie s výborným scénářem. Avšak i přes tato pozitivní slovíčka musím poznamenat, že já subjektivně-objektivně za nejlepší Woody Allenovku považuji spíše Annie Hallovou. 8/10 (08.02.2008)

Typický Woody Allen. Geniální mix satiry, grotesky, války, romantiky a dramatu. Scénář je něco neuvěřitelného. Spoustu gagů, komických situací připomínající grotesku, filozofické řeči a především báječné proslovy Allena na kameru. Diana Keaton je půvabná a do role přesně zapadla. Zkrátka další mistrovské dílo Woodyho Allena...... (08.01.2008)

Mé první setkání s dalo by se říct, "klasickým" Allenem a určitě první setkání s jeho humornou stránkou. Doteď jsem viděl jen jeho tři aktuálnější filmy Vicy Cristina Barcelona, You Will Meet a Tall Dark Stranger a Blue Jasmine. Kadencí vtipů stejně úžasné jako Top Secret!, ale Allenův humor a vůbec jeho postavička šla totálně mimo mě, a tak jsem u sledování spíše trpěl a vyhlížel konec. Když už si film dělá srandu ze všech a všeho, proč herci nemluví nějakým podivným ruským přízvukem? Místo toho půlka osazenstva hovoří s dokonalou absencí přízvuku. (09.10.2014)

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)