Láska a smrt

Bůh nás zkouší. - Jestli nás chce zkoušet, byl bych pro písemnou formu. Ano, Woody, tohle je cesta jak na mě! Love and Death je jeden z mála filmů, kterým jsem se prosmál. Ta geniální parodie na ruské romány (Vojna a mír) na ruské filozofy (Dostojevskij) na válku (Napoleon) zkrátka zde se Woody opravdu našel a po dlouhé době mi přišlo, že opravdu ví, o čem chce točit. Už to nebyly jen absurdní scénky vedoucí od jednoho bodu k druhému, ale opravdu plynulý příběh, do kterého se ta Woodyho absurdita hodila. Možná je ještě brzo, přeci jen většina Woodyho filmů je stále přede mnou, ale tohle je zatím (pro mě) jeho nejlepší komedie (schválně nepíšu film, protože to je pro mě zcela jiný titul - The Purple Rose of Cairo, který beru spíše jako geniální romantiku/poctu filmům jako takovým). 100 % bez váhání. (06.08.2012)

Geniální komedie/parodie řízlá pořádnou dávkou ironie, sarkasmu a satiry mě i při opakovaných projekcích stále velmi dobře baví a můžu ji všem vřele doporučit. Woody a spol hláškují jak na běžícím pásu a divákovi nezbyde než se smát a zkoušet pobrat občasné filozofické rozhovory, které v tu chvíli stejně ani moc pobrat nejdou (což však není na škodu) ;-) K mému potěšení Láska a smrt paroduje Rusko s vkusem a nestrojeně (to se mi nestává moc často, že bych se setkal s americkým tvůrcem, který dokáže porozumět ruské mentalitě). A jelikož v dnešní době téměř nelze sehnat kvalitní film, který by měl méně než něco kolem 2 hodin, tak Love and Death nám divákům zabere pouhých 85 minut během kterých se nenudíme ani chviličku. Milovník: "Přijďte za mnou zítra ve tři." Sonja: "Nemohu." Milovník: "Prosím!" Sonja: "Je to nemorální... v kolik?" Milovník: "Kdo říká, že je to morální? Sonja: "Morálka je subjektivní." Milovník: "Subjektivita je objektivní." Sonja: "Pojem morálky předpokládá atributy obsažnosti, která existuje jen v příbuzné podvojnosti." Milovník: "Ne však nutně jako podstatné rozšíření ontologického bytí." Sonja: "To musíme mluvit jen o sexu?" ; Nataša: "Je to hrozně zamotané Sonjo. Miluji Alexe. On miluje Alicii. Alicie má něco s Lvem. Lev miluje Tatianu. Tatiana miluje Simkina. Simkin miluje mne. Simkina mám ráda, ale jinak než Alexeje. Alex miluje Tatianu jako sestru. Tatianina sestra miluje Trigoriana jako bratra. Trigorianův bratr si začal s moji sestrou, kterou miluje fyzicky, ale ne duševně..." Sonja: "Natašo, začíná se připozdívat..." Moje TOP 10. (27.05.2009)

„Jak jsem tak visel, zatoužil jsem po životě. Po Soně, po její náručí a orálním sexu“ Právě o životě, smrti a lásce (nebo alespoň o tom sexu) vypráví další z raných děl Woodyho Allena. A zase se jedná o o řád kvalitnější zábavu. Už samotné situování děje do carského Ruska za napoleonských válek zaslouží aplaus. Parodie ruského stylu žití nepřekvapí, ale pobaví. A to pořádně. Avšak nejen z našich východoslovanských bratrů si tento neurotický žid utahuje. Tentokrát je jeho záběr širší o snahu objasnit na filmovém plátně zásadní otázky lidstva. Z čehož plynou roztomile citace známých filosofů i bergmanových filmů. Samozřejmě ani v tomto „Allenovi“ nechybí opravdu famózní Keatonová či několik poct bratrům Marxům (IMHO dokáže Allen jejich vtipy vypointovat s ještě větší hravostí než bratři samotní). Miluji Woodyho věcný přístup ke smrti: - Jsem mrtvý – Jaké to je? – Jedlas kuře u Treského? – Jo – Je to horší. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Eodeon, pabelito (29.09.2005)

... jak divák o iluze přišel. Po čtyřech shlédnutých filmech Woodyho Allena jsem nechápal, jak se může jeho dílo někomu nelíbit. Bohužel, každý další snímek je horší než ten předchozí. Banáni - super. Bla bla sex bla bla úžasný. Láska a smrt... Skvělé hlášky, parodování ruské literatury... ale co jako? Asi ne každému se líbí celá jeho tvorba. Škoda. (19.10.2005)

Vojna a mír? Ale kdeže – Láska a smrt! Znáte nějaký film, kde by seznam nějakých vtipných a vypointovaných hlášek zabral aspoň tucet normostran a stejně byste nevyčerpali veškerou zásobu, kterou skýtá? Pokud ano, sem s ním. Pokud ne, Láska a smrt budiž příkladem. Allenova raná tvorba je zkrátka nepřekonatelná. Napoleonské války, Rusko, Francie, chystaná poprava… Pro někoho drama, pro Allena půda pro jeden z jeho nejlepších filmů. Všude samé odkazy, narážky na vše možné i nemožné, a to zabaleno do typického allenovského hábitu, který má hluboko v látce zašito několik filosofických myšlenek, jejichž interpretace je opět zábavného, ba až groteskního rázu (časté promluvy přímo na kameru pak vůbec nepůsobí křečovitě, ale naopak velmi senzibilně a empiristicky). Posuzování každého systému jevů přeci existuje v každém logickém, metafyzickém nebo epistemologickém rozporu s abstraktním empirickým konceptem, jakým je bytí, či nebytí nebo vyskytnutí se ve věci samé nebo věci sama o sobě…Jo, to říkám pořád. (11.12.2007)