Láska a smrt

Jeden z nejlepších Allenových kousků. Neskutečné dialogy, místy naprosto absurdní humor plný odkazů nebo různě pokroucených citací z klasické ruské literatury (ale i na různé seriózní filmaře - hlavně Bergmana). Pekelné je, že proud fórů se nezastaví prakticky po celou dobu, takže těžko najít nejlepší kousky.Já osobně mám hodně rád scénu s výcvikovým seržantem carské armády, která je černoch, scény z hrdinova dětství (otec coby vlastník "kousku půdy", tajemný sen s tančícími číšníky) a pak v podstatě všechny scény, kde Allen v důstojnické uniformě balí petrohradské krasavice. "Zabil bych vás, kdybyste byl opravdový muž" "Já jsem opravdový muž" "Myslel jsem o něco menší opravdový muž." (07.08.2007)

"Můj otec vlastnil vzácný kousek půdy. Nosil ho všude s sebou." Zločin a trest, Voja a mír, Láska a smrt. To vše v jednom filmu, nabitém gagy a hláškami k prasknutí. Woody Allen v jednom rozhovoru řekl, že celý život nedělá nic jiného, než vykrádá Groucha Marxe a Boba Hopea a demonstroval to na tomto filmu. Pravda je, že záklaní princip je stejný. Tváří v tvář nějaké autoritě (vojenský velitel, vyzyvatel na souboj atd.) odpovídá na milionkrát položené otázky novým, nečekaným způsobem. Tam, kde někdo pronáší patetickou řeč, zahleděn kamsi do neurčita, Woody situaci shodí něčím prozaickým. Ale cosi je jinak. Chci se vyhnout obvyklému klišé a nenazvat to "intelektuálním humorem", protože každý humor je a priori produktem intelektu. Spíš to řeknu takhle: na Lásku a smrt se můžete jednou podívat jako na bláznivou komedii, podruhé jako na romanci, potřetí mrazivou válečnou satiru atd. atd. Na první pohled to není tak zjevné, ale to vše tam opravdu je. 100% (12.01.2006)

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)

Scénář: Woody Allen .. Co bude po tom, až umřeme? --- Budou tam holky? Rozpustilé, sarkastické, empirické, geniální. Hlubokomyslné filozofování o lásce, sexu, náboženství a smrti. Allenův scénář je prostě protkán božskými narážkami a neuvěřitelnou otevřeností v těch tzv. nejzásadnějších otázkách lidského žití. Podáno je to pak místy ve výbušně humorném tempu, kdy režijně nápadité scény, oduševnělé monology a otevřené dialogy jedou jeden za druhým. Woodyho závěrečný tanec se Smrtí i to co k němu vede je mnohonásobně působivější než v případě Sedmé pečeti. No, takhle nějak by měl vypadat každý pokus o remake nudných evropských artů. (05.10.2007)

Mé nekritické já by asi napsalo, že se jedná o výbornou satirickou komedii, kde 5 z 10 vtipů způsobuje nebezpečné záchvaty smíchu, že dialogy mají úžasný spád a šťávu a že rozcuchaný a obrýlený Woody Allen je pro svou roli typově nepřekonatelný. Mé kritické já by ale oponovalo, že je to za vlasy přitažená slátanina, kde 5 z 10 vtipů působí přiškrceně a ohraně, že šťavnaté dialogy jsou v mnoha případech ztotožněním stupidity a že Allen je naprostý pošuk, jehož charakter je schovaný za hromadou velkohubých keců a moralizování. A protože přiklonění k jedné straně by znamenalo částečně definovat styl hodnocení pro další Woodyho filmy, což by bylo trochu nefér, a také dál složitě rozepisovat "proč, co a jak", zůstanu tentokráte neutrální a tuto Woodyho konfrontaci s profláklým bytím a nebytím si uschovám na dobu neurčitou do složky "Druhá šance". Až potom se snad uvidí. :-) (22.08.2013)