Ulice Cloverfield 10

První minuty jsou parádní, škoda slabší prostřední části a naopak závěrečná část mohla být určitě delší. Nicméně i tak sousto, které se dá shltnout na jeden zátah. Nechtěl bych být vězněn Johnem Goodmanem. Ten chlap má v sobě něco hrozně znepokojivého. Jeho konfrontace s půvabnou Mary Elizabeth stojí za tím pádem za to. Závěrečné scény asi nešlo vymyslet lépe. Jsem zvědavej co nás čeká v závěrečné části v Houstonu. 70% (21.06.2016)

Spoilery. Michelle měla zemřit. A nesouhlasim s Rogue: Ten konec měl totiž přijiít ještě před oním "Oh, fuck" (vskutečnosti "Oh, common"), ne až po něm. Michelle měla vylézt na auto, podívat se na obzor, v poli mělo zavrčet monstrum a v ladném skoku jí ukousnout hlavu těsně před tím, než slečna cokoliv stihne říct. To by pak bylo na 4 hvězdy a svět by byl o něco víc v pořádku. (08.07.2018)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Room říznutej Válkou světů. Přesně je na tom vidět, že Abramsův nový objev točil komorní thriller s perfektně napsaným konspiracemi nasáklým Johnem Goodmanem a do toho explicitně vtěsnaným "spoiler" mimozemským útokem. Celkově výborný atmosférický Cloverfield-kánon kousek, na který se rozhodně vyplatí zajít do kina...8/10...[6.4.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (06.04.2016)

Čím víc se o novém Cloverfieldu mluví, tím víc se ruinuje unikátní zážitek, takže sem vůbec nemůžu napsat postřehy, které bych ze sebe chtěl dostat. V jádru vám ale stačí vědět "je to super, běžte na to!", Ulice Cloverfield 10 je totiž skvěle napsaná, zahraná, zrežírovaná... a tak vůbec. Všechno je prostě na svém místě a navíc se sem vešlo tolik zvratů a napínavých sekvencí, že komornost vůbec není problém. Tuhle intenzivní hodinu a tři čtvrtě zkrátka potřebujete vidět. A ideálně bez toho, abyste o ní cokoliv věděli! (9/10) (05.04.2016)