Ulice Cloverfield 10

Původně plánovaný nízkorozpočtový thriller zasazen do úplně jiného příběhu, těžící především z levné klaustrofobické atmosféry a psychologie postav, se po nalití financí od Abramse změnil v pokračování zřejmě nejlepšího filmu o mimozemských monstrech v posledních dvou dekádách, kde prim hrála výhradně akce, zběsilost, rioty a výbuchy. Oživit osm let starou žánrovou pecku je úctyhodné, tleskám, problém ovšem spočívá v tom, že děj zůstal původní a tedy šitý na míru nízkorozpočtovým nárokům a to avizované pokračování jedničky je v celém filmu všehovšudy deset závěrečných minut. Mělo to tedy smysl? Ne. Cloverfield obsažený v názvu filmu tedy působí jen jako vábnička na milovníky sci-fi, nikoliv jako odkaz na pokračování čehokoliv. Nemít to právě tento název, s originálem si to nedám do sebemenší spojitosti. To, na co většina diváků naivně čeká celý film ve výsledku za samotné čekání ani moc nestojí, jelikož sledovat hodinu a půl jak postavy nezajímavě konverzují nad špagetami, hrají monopoly, čtou módní časopisy a jednou děsně akčně nahodí filtr vzduchu, to vše za absolutně nulové atmosféry, to je zkrátka zatraceně málo na film pro masy. Poslední desetiminutovka je pak klasický šetřivý CGI bordel ve tmě, který postrádá jakoukoliv myšlenku a působí dojmem, že do filmu vlastně ani nepatří. Loňská béčková bunkrová variace na stejné téma se pak jeví jako mnohem lepší možnost ke strávení večera. 60% (08.05.2016)

Je to fajn zahrané, je to docela fajn uchopené, ale i přesto, že okolo filmu bylo dost tajností, žádnou pecku nepředstavuje. Něco tutláme, očekáváme nějaký závěr, přitom leccos prozradíme na plakátu? Ale kdeže. Holka má autonehodu, obtloustlý farmář ji zachrání a zavleče do bunkru, zatímco venku se odehrává jakási globální katastrofa. Vzduch má být silně kontaminovaný, život z něj postupně mizí. Ať už se tam děje cokoliv, my sledujeme dění v bunkru, kde je ještě třetí osoba, přičemž se divák přiklání k oběma variantám: že je farmář opravdu dobrák od kosti a jeho tvrzení je pravdivé nebo ulhaný magor toužící po vděku a uznání, který kdoví co zamýšlí a provedl. Napětí, které z nevědomosti plyne, je slušné. Všechno bych do té doby bral, ale co naštve, je skutečnost, že v závěru je vlastně mužovo tajemství zcela zašlapané do prachu země. Nedozvíme se nic. Impulsivní neurotik Johna Goodmana je fajn, solidní je i pochybující Mary Elizabeth Winstead. Debutující režisér Dan Trachtenberg sice pár napjatých momentů přichystá, já ovšem žádnou zásadní gradaci necítil, závěr mě neoslovil, možná bych ho celý označil i za frašku a už během závěrečných titulků jsem začal zapomínat. Jiskru ani jakoukoliv přidanou hodnotu to nemělo. Atmosféru ano. (18.05.2016)

Typický příklad toho, jak dokáže název zkurvit celý film. Jako ne, že by byl jinak poměrně omletý devadesátiminutový slovní gangbang mezi Jeníkem Dobrákem, jakousi uvědomělou a cílevědomou americkou kravkou a podivným kokotkem v kšiltovce do trojky nějak zvlášť zábavný, inovátorský nebo převratný. Ale takhle se celé to základní konstrukční „mystérium“, je-li Jenda jen obyčejný otylý úchyl nebo zdravě paranoidní a předvídavý scifista, ubírá směrem k prdeli už při torrentovém nákupu vstupenky do první řady na sedačce v obýváku. Je to totéž, jako byste děsně tajemný horor o sterilně kýčovitých rodinných hodnotách, správňáctví za každou cenu a ukrutně pevném přátelství mezi umělohmotnými zbohatlickými fracky s totálně nepředvídatelným rozuzlením nazvali Cloverfield 90210, a v posledních deseti minutách by se tam naprosto, ale naprosto překvapivě náhle zjevil Brendn Volš a začal moralizovat. Takže se v tomto případě jedná o hodinu a půl dlouhé, fádní a místy až otravné čekání na dvouminutový záběr mimozemského kombajnu, z něhož čouhá hadice od hovnocucu a dělá „vžžžžžžm“. Zahrané je to však opravdu famózně. Ale to i každý televizní projev maďarského Jánošíka, samozvaného spasitele, bezelstného a poctivého miliardáře Endyho Babitche o tom, jak to s námi myslí dobře. (30.05.2016)

Bolo mi jasné, že s pôvodným filmom Cloverfield bude mať 10 Cloverfield lane spoločné len minimum, dokonca s ním nakoniec nemá spoločné prakticky vôbec nič, ale určite nemôžem povedať, že by som s tým mal nejaký problém, na film som sa tešil dosť a ani trochu ma nesklamal. Filmy odohrávajúce sa v uzavretom bunkri som mal vždy rád, no nutne potrebujú zaujímavé postavy, čo sa tu rozhodne podarilo. Mary Elizabeth Winstead akoby stále hrala dcéru Johna McClaina zo štvrtej Smrtonosnej pasce, čo mi po všetkých stránkach vyhovovalo, John Gallagher Jr. tomu dodáva sympatické odľahčenie a od Johna Goodmana sa nikdy nedá čakať, čo predvedie v najbližších sekundách, tá jeho náladovosť a tajomstvá tomu tiež len pridávajú, takže tu si nemôžem sťažovať. Atmosféra v bunkri je zvládnutá veľmi dobre, vzťahy medzi postavami tiež a tak film by si vlastne kľudne vystačil aj len s týmto, ako štandardný thriller. No ponúkne ešte viac, predsa len v tomto prípade divák vie, že sa nejedná len o nejakú paranoiu, ale že sa za dverami bunkra skutočne odohráva niečo nebezpečné a tak je tu dostatok zaujímavých náznakov a atraktívnych dialógov na túto tému, pričom som sa ale aj tak nemohol dočkať finále, na ktoré som bol veľmi zvedavý a rovnako, ako aj všetko ostatné v tomto filme tiež len poteší. Záverečná desaťminútovka naplno uspokojila moje sci-fi chúťky, je to nadmieru napínavé a s dobrou akciou, takže tu si určite nesťažujem. Technicky tu tiež nemám žiadnych výhrad, režisér je síce nováčik, ale zvládol to bez najmenšieho zaváhania, vizuálna stránka je kvalitná, atmosféra tiež, tu mi sadlo úplne všetko. Takže 10 Cloverfield lane asi nie je film na opakované pozretia, ale hlavne, že som si to užil, príbeh, herci, vizuál, napätie, všetko bez výhrad, ak ešte vznikne nejaký relatívne podobný film, určite si ho nenechám ujsť, z mojej strany veľká spokojnosť. 79% (07.05.2016)

„Crazy is building your ark after the flood has already come.“ Pokud máte za sebou tucet filmů o lidech v podzemní ponorce, kteří se schovávají před apokalyptickým děním na povrchu, nemůžou vás psychologické hry štědrého a pohostinného manžela Roseanne a jeho zvaných hostů nikterak strhnout (snad jen v úrovni dilematu zachránce/věznitel). Když dýchavičný John vytáhne ze skříně soudek s kyselinou, přijde sice brnkání na struny napětí a franšízy Cloverfieldu (tzn. dolary přinášející virální marketing), ale já jedu dál do Baton Rogue.. (01.04.2016)