Cesta do fantazie

Na Cestu do fantazie jsem poprvé narazil tak okolo roku 2008 na ČT2, a i když jsem viděl pouze část filmu, tak mě zaujal natolik, že jsem ho posléze zhlédl celý a byl jsem opravdu rád. Tento snímek byl pro mě první velké setkání s Miyazakim, který se postupem času stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Film zaujme na první pohled dechberoucí animací, silným příběhem a nádhernou hudební stránkou. Divák se díky Miyazakiho imaginaci vydává na nezapomenutelnou cestu do světa čarodějnic, bohů, přízraků a jiných rozličných charakterů, které pobaví, vyděsí, ale i poučí. Pro mě osobně jde o jednoznačný vrchol na poli animovaného filmu, ke kterému se vždy rád vracím, jelikož jde o bohatou podívanou, která si rozhodně zaslouží oba palce nahoru. (19.07.2009)

Velice nápadité, roztomilé, kreativní, dobře ohudebněné, tento film skutečně působí jako "cesta do fantazie" a ráj pro pohádkové duše... Na mě však příliš sladké, rozvláčněné, dokonce až nudné. Nebylo to utrpení, ale nijak extrémně jsem si to neužil, moje cynické srdce zůstalo více méně emocionálně nedotčené, a vůbec proč si to nepřiznat, tyhle anime pohádky mě prostě moc nebabí (bez překlepu). 5/10 (18.07.2009)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)

Mňa osobne táto rozprávka nejak veľmi za srdce nechytila. Cesta do fantázie mala dosť úsekov, ktoré ma nudili. Malá Chihiro mi od začiatku nebola akosi sympatická a hlavne jej japonský dabing mi už ku koncu liezol dosť na nervy :) Možno by filmu nejak veľmi neuškodilo, keby mal o 20 minút menej. Ale aj napriek tomu si myslím, že za pozretie to stojí. Som zvedavý na Princeznú Mononoke a Castle in the Sky... (07.02.2009)

Ano, rozumím že výtvarná stránka filmu je skvělá, ale absolutně mě míjí obsah. Miyazaki asi musel mít v dětství hrozné sny, protože takový šílený mišmaš se jen tak nevidí. Další mínus - hlavní hrdinka. Už dlouho mi nebyla hlavní postava tak lhostejná, neřku li nepříjemná. Nebýt podmanivého vizuálu, celé tři bych nedal. (23.06.2010)