Cesta do fantazie

Povznášející, jedním slovem povznášející. Nádherné kresbičky a hudba, to je v této autorské skupině pravidlem. Ale ten příběh, prostě báseň v obrazech. Od Miyazakiho jsem viděl jenom Můj soused Totoro a ten mě tedy nezaujal ničím jiným, než právě vzhledem a hudbou. Příběh tam ale skoro nebyl. Jenže Cesta do fantazie je naprosto jiná. Zezačátku mi sice všechny ty fantastický postavičky přišly podivný, zdálo se mi jich tam opravdu hodně, ale za okamžik si mě příběh chytil. Ta pohádkovost, ale zároveň drama a okořeněné romantikou naivního dětství hlavní hrdinky. Neustále nové podněty a postavy, které se objevují po celou dobu. První dětská láska, nevinná a nejčistší, jaká může v životě vůbec být. Proměna charakteru hlavní postavy, která je tak pozvolná, že si jí všimnete až už je dokonána. Přestože se mi zdálo, že Chihiro na svých deset let jedná hodně dospěle a že konec je trošku nedodělán, líbilo se mi to. I to pozvolné tempo, menší akčnost, občasné mystično či spousta neobvyklých postaviček (aspoň pro mě neznalce asijské kultury) byly fajn. Vždycky se na to podívám rád znovu. Jindy Dodatek: Vždycky se na to podívám rád znovu, pokud to nebude mít českej dabing. Ten to opět úplně ničí. (24.08.2006)

Hayao Miyazaki, muž kterého dětská fantazie nikdy neopustila, pouze vyspěla v dokonalé vypravěčské umění. Chvíle dětské roztomilosti se střídají s hlubokým zámyslem v pro mě naprosto nezaměnitelném stylu, v němž se snoubí úžasná autorova imaginace a cit, řemeslně dokonalé provedení a úchvatná hudba. Studio Ghibli opět trefilo do černého. Nikdy mě nepřestane udivovat, že Cestě Do Fantazie rozuměl i můj pětiletý "nevlastní bratr", a to jsem se díval na původní znění s anglickými titulky... (30.09.2005)

Cesta do fantazie je jednoduše KRÁSNÁ a rozhodně patří jak k vrcholům Miyazakiho tvorby, tak k vrcholům anime samotného. Oproti ostatním Miyazakiho filmům se vyznačuje především svojí úžasnou originalitou. Klidně mi můžete oponovat, ale lázně pro bohy jsem teda ještě nikdy neviděl a pažravý kopírovací duch je taky charakter, na který jen tak běžně nenarazíte. Děj je oproti třeba takové Princezně Mononoke pojat velmi komorně a i když je Chihiro docela sympatická postavička, ve srovnání s Princeznou působí její příběh poněkud chudě. Kde ale Mononoke vsázela spíše na epičnost a naléhavost příběhu, opírá se Cesta do fantazie o úžasné detaily a body získává především touto cestou. Pokud si neoblíbíte harpyji a batole zakleté ve vránu a sysla, tak už si snad v úžasně pestrém světě anime neoblíbíte nikoho. Pokud tedy patříte mezi anime nováčky a hledáte film, který by vás do tohoto úžasného světa uvedl, neznám (vedle Princezny Mononoke;)) lepší volbu. Ale pozor - tahle cesta do fantazie je totiž silně návyková!!! (07.04.2007)

Ano, rozumím že výtvarná stránka filmu je skvělá, ale absolutně mě míjí obsah. Miyazaki asi musel mít v dětství hrozné sny, protože takový šílený mišmaš se jen tak nevidí. Další mínus - hlavní hrdinka. Už dlouho mi nebyla hlavní postava tak lhostejná, neřku li nepříjemná. Nebýt podmanivého vizuálu, celé tři bych nedal. (23.06.2010)

Velice nápadité, roztomilé, kreativní, dobře ohudebněné, tento film skutečně působí jako "cesta do fantazie" a ráj pro pohádkové duše... Na mě však příliš sladké, rozvláčněné, dokonce až nudné. Nebylo to utrpení, ale nijak extrémně jsem si to neužil, moje cynické srdce zůstalo více méně emocionálně nedotčené, a vůbec proč si to nepřiznat, tyhle anime pohádky mě prostě moc nebabí (bez překlepu). 5/10 (18.07.2009)