Škola otců

Morálka, spravodlivosť, zásady slušného správania... to všetko by sme mali vštepovať našim deťom. Film, krásne ukazuje, že aj v minulosti sa tieto pravidlá prekračovali, či už v mene socialistického a budovateľského pokroku ako v tomto prípade, alebo v mene niečoho iného. Ľudia sa nemenia, mení sa len prostredie okolo nás. Ľudia ako učiteľ Pelikán (človek, ktorý nepodľahne krivej morálke väčšiny) sú ako zrkadlo nášho svedomia. Žiaľ obyčajne na svoje zásady doplácajú, ale sú nesmierne cenní. Avšak až čas ukáže ako veľmi. Pre mňa sú takýto Pelikáni hrdinovia, ako napríklad ten na poslednej fotke úplne dole v mojom profile. Silný nadpriemer. 85/100 (19.06.2019)

"Co my jsme to vlastně za lidi? Bijeme člověka do hlavy a pak se divíme, že nevydrží." Za svou odvážnost a bezvýchodnost film po roce 1969 však také skončil v trezoru, ostatně jako většina Helgeho filmových prací. Škola otců je snímek bez jakéhokoliv patosu a melodramatu, nadčasově vyznívající v jakékoliv době. Mistrovské a zároveň i nejlepší dílo Ladislava Helgeho, byť je to teprve jeho prvotina. Karel Hoger v roli učitele Pelikána, který přichází z Brna na vesnickou školu a jehož zásady se nelíbí bezpáteřnímu řediteli školy ani rodičům dětí, které učitel Pelikán vyučuje. Jsou totiž všichni zvyklí, že děti dostávaly od předchozího učitele (Ladislav Pešek) samé dobré známky, hlavně aby pověst školy byla ta nejlepší. Pelikán má svoje poctivé praktiky a nechce uhýbat ani řediteli, ani nikomu jinému, čímž si samozřejmě poštve lidi proti sobě. Jediná nejmladší učitelka (mladičká Blažena Holišová, jejíž to byl debut před kamerou) mu důvěřuje. Ladislav Helge v každém svém filmu dokázal parádně pracovat s charaktery jednotlivých postav a vždycky mu šlo o psychologii lidských osudů. K tomu pokaždé dokázal obsadit charakterní a výrazově odlišné herce, kteří dokázali ze svých postav vykřesat maximum bez nějakých trapných příkras. I v tomto filmu je herecká liga špičková, mezi všemi ostatními vyniká Rudolf Hrušínský v roli opilce Mlčocha, který je nalitý v každém záběru. Musím konstatovat, že i práce s dětskými představiteli neměla chybu, jsou zcela přirození, jakoby opravdu byli herci. To je na filmu většinou to nejtěžší, v tomto případě utáhnout dokonce celou třídu dětí. Klobouk dolů. Krásnou práci odvádí i zkušený kameraman Ferdinand Pečenka a hudební skladatel Gustav Křivinka. Po dramaturgické stránce není absolutně co vytknout, příběh a napětí se stupňuje každým okamžikem. Dokonalý film, který by si zasloužil častější reprízování. Aspoň že tv ART vysílá takových filmů více, za což jim patří veliké díky!! (13.01.2019)

Soudruhu Pelikánovi přestala doma nabíječka nabíjet, tak se rozhodl opustit Brno a poznat krutý a zkažený v nejmenovaném městečku, kde se namísto vzdělání vštěpuje mládeži, jak být vzorný komunista. Místní tedy pochopitelně nesou s velkou nelibostí, že se někdo odvažuje tamní řád narušovat a vnášet do něj i jiné hodnoty než pokrytectví, přetvářku, falešnost a nepoctivost. Velmi příjemný snímek z nepříjemné doby. Avšak při srovnání s podobnými snímky je v ničem zásadně nepřevyšuje. [75 %] (12.04.2022)

Dobrý příběh - zajímavá stará česká variace na neortodoxního učitele, který strhne děti a dodá jím sebevědomí. Kupodivu, zajímavým učením. Elegantní herecké výkony. KOUSEK DĚJE Konec ale vyšumí dost nepřesvědčivě. Charakter Högerovy postavy totiž skutečně ani v nejmenším nenasvědčuje tomu, že by se mohl vzdát.. /15. 10. 11./ (15.10.2011)

Ladislav Helge byl pozoruhodný režisér, který se nebál otevírat kontroverznější témata a to navzdory tomu, že tehdejší režim se k nim stavěl rozpačitě. Ve Velké samotě rozebírá posedlost mocí úředníka JZD, v Posledním dnu mého syna složitým způsobem queer tématiku a tady korupci na vesnické škole. I zde máme místo, které by dle ideologie KSČ mělo být vzorem pro celý svět, ale Helge ho zobrazuje jako plné problémových dospělých i dětí. Zde nový učitel zažívá deziluzi z celého prostředí a celé ústřední téma se zde rozebírá z více pohledů, zdařile graduje až do svého konce a stojí i na psychologickém základu, tudíž se jedná o vcelku hluboký film. Hluboký film, který ale onu problematiku mohl rozebrat ještě detailněji (ačkoli na druhou stranu - na rok vzniku...) a hlavně - a to je hlavní problém, který s tím mám - méně tezovitě. Vše šlape i tak, ale určitá "přílišná jasnost" toho, kam to Helge a Kříž vedou, z toho vycházela až moc najevo a bránila mi z toho mít silnější zážitek. Třeba ve Velké samotě má tohle Helge vyřešené a veškeré dění působí přirozeně (mimo nucený budovatelský závěr, který celý film pohřbí), zatímco zde je ze scénáře až moc znát samotný scénář a jeho ne až tak silná výstavba, která se podepisuje i na představování rodičů jednotlivých dětí, kdy se některým věnuje dostatečně, ale některým jen chvíli a pouze v příliš specifické situaci, která má jasně nastínit jejich charakter a víc se k nim nevracet, což pak moc neladí se složitější psychologií jiných postav. I přes tyto vady mi ale Škola otců zatím přijde jako nejlepší Helgeho film. Sice je z mnou viděných nejjasnější a nejsnáze uchopitelná, ale ničím se v průběhu nepohřbí a ani přehnaně neznejasní svá témata. Takže nemusí působit nejkomplexněji, ale celistvě je nejucelenější. Slabé 4* (05.04.2024)