Stud

Pro mě nejlepší Helgův film, který výborně vystihuje podtsatu funkcionářství, které sice můž emít dobré úmysly, ale právě skutečnost proti nim postavená z nich může udělat i zápornou stránku (přílišný strach o zachování čistého štítu a vydobité příkladnosti, stylizace do "svědomí socialismu", jenž se příliš křečovitě drží svého, jelikož o ostatních ztrácí jakékoliv iluze, on sám, spravedlivý, proti všem). aniž by v příběhu o něco vůbec šlo - jen bouřka po dlouhém horkém dusnu, která se přežene, zase se vyjasní s tím, že se obdobné dusno může vracet. Helge zde dotahuje spjatost povětrnostních podmínek se stavem člověka či společnosti k dokonalosti :) Stejně tak nabízí i řadu působivých scén - svlečení dcery je trochu efektní, stejn ějako vypjatý paranoický stav na náměstí, ale například trapné mlčení v jzd jako projev studu je pro mě Helgeho realizačním vrcholem. Přesto však trochu zamrzí přílišná metaforičnost promluv, skřípání některých hereckých výkonů i zbytečně retrospektivy, které nic nového neříkají, snad jen aby konečně Helge nebyl znovu nařčen z příliš klasického způsobu vyprávění. Alespoň, že ruční kamera a její pohyblivé záběry působí velmi autenticky. (12.01.2010)

První muž okresu a jeho nenadálá ztráta sebejistoty o vlastní nenahraditelnosti. Vždyť on přece vždycky chtěl pro lidi to nejlepší, tak proč se najednou nemůže podívat do očí ani sám sobě? Psychologický film stojí na výborném výkonu Júlia Pántika a chytřejším scénáři, než by člověk u takovéhle látky čekal. (22.02.2009)

Toto Helgeho dílo spadá všemi svými znaky do filmové československé vlny šedesátých let a vůbec do tehdejšího společenského dění. Revize klišé a frází se nevyhýbala ani všednodennosti. Příběh předsedy ONV z jihomoravského města (Břeclav ?), padesátníka, v jehož povědomí se pořád objevují montérky, obnažuje krizi režimu. De iure platí staré fráze, de facto společnost žije podle jiných, podstatně odlišných podmínek a hodnot. Chlapácká gesta ani staré postoje nezabírají ani ve vlastní rodině. Scéna v závěru filmu, v níž v předjitří stojící funkcionář hledí do okna autobusu, po němž stéká dešťová voda a zevnitř na něj hledí od něj odcházející dcera, je víc než výmluvná. O skutečné tváři režimu tyto filmy-téměřdokumenty vypovídají mnohem více než plakátové seriály typu VYPRÁVĚJ. (02.04.2014)

Až dokumentárně přesvědčivá a umělecky cenná studie komunistického funcionáře rekrutujícího se z dělnických kádrů. Sám jsem je zažil v druhé polovině sedmdesátých a v osmdesátých letech (jednoho jsem doučoval ke zkoušce na VŠ nemčinu - jmenoval se příznačně Gottwald -; zkoušku nakonec udělal, i když neuměl bezpečně časovat sloveso "sein"). Byl to jeden z těch, kteří se usnesli, že "nesmím přes hranice a nesmím mít žádného podřízeného". Jejich životní dráha si byla stereotypně podobná, nebyli to v podstatě zlí lidé, nedělali velké podfuky, zkorumpovaní byli v mezích, jenže: jejich intelekt neodpovídal funkci, kterou zastávali, a díky tomu a různým malým domů tomu a onomu, se dostávali do vnitřních konfliktů, které vrcholily paranoickými záchvaty, byť většinou jen dočasnými... Ale to vlastně nemluvím o svých zkušenostech, ale o filmu. Helge sem ovšem zavádí ještě jeden parametr: "stud". Ale s tím nemám v tomto oboru žádou zkušenost.... Změním hodnocení ze 4 na 5 - fakt to bylo dobrý! - Spatřeno podruhé: Dnes bych se nejspíš věnoval porovnání manažérů tehdejší a dnešní doby; třeba Arnošt Pánek versus Andrej Babiš... (05.01.2015)

Keď sa všemocný komunistický funkcionár dostane do konfrontácie s poznaním, že jeho chránenec bol obvinený, spustí sa v jeho osobnom i profesnom živote veľká skúška charakteru. Režisér Ladislav Helge dokázal vytvoriť realistickú atmosféru a k tomu mu dopomohli aj niektorí neopozeraní herci. Pravdou je, že film drží pevne v rukách predovšetkým Július Pántik, ktorý je vynikajúci. Z filmu je cítiť postupné uvoľňovanie v spoločnosti, inak by tento film nemohol vzniknúť. (24.04.2020)