Velká samota

Buď jsem film nepochopil já nebo Mr. Tosim a ostatní "odpadníci"...furt jsem měl za to, že na film naroubovali jen "odpadní" konec a ne že celej film je "odpad". Já to beru tak, že Helge natočil kritickou studii "zapáleného" komunisty, který v životě ztroskotá, čímž se komunistické "nadšení" kritizuje, a nikoliv oslavuje. Je to, dejme tomu, "předchůdce" filmu Každý den odvahu. Navíc má film obecný přesah a dá se vztáhnout na každýho "idealistu", který není ochoten ze svých ideálů slevit. Je to naprosto pesimisitická, a proto přesvědčivá psychologická studie. Pouze závěr, který byl ale Helgemu vnucen, kdy za Pántikem přídou pionýři, je blbý, ale film jako celek je skvělý. (20.10.2009)

Po vynikající Škole otců nabídla ČT další film nedoceněného L.Helgeho. Snímek z prostředí "socialistické" vesnice nesměl zvítězit na festivalu v Plzni (1960) a jeho jako pěst na oko působící optimistický závěr byl výsledkem přetáčení. Asi náhodou zařadila televize film v den, kdy si KSČM na svém VII.sjezdu opět zvolila do čela nevědomého agenta Falmera, takže by stálo za to (nejen) soudruhům naordinovat ještě na dřeň jdoucí Stud. (19.05.2008)

Helge navazuje svou koncepcí na kritickou notu Škola otců, trošku přitvrdí a prohloubí dopad poctivé snahy na hlavní charakter, ale to je tak všechno. Jeho naprostá posedlost obsahem a jeho peripetiemi pomalu zapomíná na to, co dělá film filmem, scény jsou někdy až přehlcené, popisné, nedávají dohromady přesvědčivý a koherentní celek, na nějž je navíc nalepen naprosto neorganický vnucený závěr. Nefilmové chování herců zde bije do očí ještě více, Pántik není Höger a jeho postava, zajímavá právě svou až negativně podanou posedlostí ideály, nedokáže ani vzbudit lítost. Vzniklo tak jistě průkopnické dílo, co se týče vesnické tématiky, ale její podání dosti drhne a i na svou dobu již působí přežitě. I Škola otců v některých místech působila moderněji. (10.01.2010)

Jasně, ten vynucený konec bolí a krutě nekoresponduje s předchozími téměř dvěma hodinami, které mu předcházely. Kvůli dvěma závěrečným minutám (navíc autorem nezamýšleným) by ale byla škoda zatratit dodnes jeden z nejdrásavějších a z hlediska psychologie hlavní postavy nepropracovanějších filmů o družstevním hospodářství, které u nás vznikly. Kór s vědomím, že je z konce 50. let. Mnozí by jistě řekli, že Helge to dotáhl ještě dál o deset let později ve Studu, podle mě ale jen kvůli onomu proklatému konci. Jinak Velká samota vyčnívá a je škoda, že se na ni do velké míry zapomnělo. 80 % (08.09.2019)

Nebýt posledních 20-25 minut, dám bez váhání čtyři. Do té doby je to zajímavě psychogicky rozehrané, neotřelé, atmosférické takovým způsobem, jakým to umí jen Helge a samozřejmě i, na tehdejší dobu, dost odvážné. Předseda družstva, co se chová jako lehčí verze Šéfa z Botostroje; to komanče muselo pěkně vytočit. A taky že vytočilo, takže Helge musel film zakončit způsobem posledních 25 minut, kde se vše v dobré obrátí, všechno je odpuštěno a všichni se mají rádi. Aspoň z něj udělal zničeného ožralu, ale nucenému happy endu se bohužel nevyhnul. A to je na tom všem to nejhorší, protože nejen, že se tam absolutně nehodí, ale taky je, jak se dá čekat, silně idiotský. Já chápu, že to není Helgeho vina a že asi nemohl nic jiného dělat, ale když oficiálně lítá po světě tahle verze, musím holt hodnotit tuhle verzi. Ta stržená hvězdička je pro tehdejší režim, ne pro Helgeho - takhle to berte. Jinak je to poctivý kus filmařiny (který kazí jen prkenná Blanka Bohdalová), který ve mě spíš probral zájem o další Helgeho filmy, než aby ho utlumil. Takže vlastně vše důležité dopadlo dobře, ne? Silné 3* (29.11.2023)