Ring

Japonský Ring je jednodušší a přímočařejší než jeho americká podoba, hlavní hrdinové jsou skutečně celých sedm dní vyděšení z osudu, který je čeká. Samotný příběh je trochu jiný, pro mě osobně zajímavější ve vzpomínkách na doktora a jeho výzkumy. Víc se mi líbil i samotný závěr. Pravda je, že americký je možná děsivější, ale vzhledem k tomu, že jsem ho viděla dřív, je to asi pochopitelné. (08.05.2005)

Velká škoda, že díky americkému remaku je hlavní zápletka Ringu už zprofanovaná natolik, že přestože jsem ho neviděl, onu historku o prokleté videokazetě jsem už z doslechu i parodie bývalých spolužaček na vánočním večírku dávno dobře znal a když jsem si tedy hned na začátku uvědomil, že o tohle zde půjde a vzpomněl na ty spolužačky, zmocňovalo se mě nad samotným dějem spíše nechtěné pobavení. To mi spočátku můj zážitek i kazilo... Naštěstí je celková atmosféra filmu natolik silná, že do 15ti minut ze mne vyhnala poslední zbytky dojmu, že by mělo jít o lacinou frašku a pohltila mě do hrůzyplného napětí s děsivým a zároveň fascinujícím odhalováním tajemných zákoutí velkého nadpřirozeného zla číhajícího na lidi zapleteného do nebezpečného „kruhu“ i v moderní elektrotechnické době. Všechny ty pomalé komorní scény, v nichž film důkladně zachází i do psychiky postav, pomáhají budovat velmi silnou atmosféru tohoto mysteriózně vystavěného příběhu. Právě ta velká záhada, která se za určitým zlem skrývá a velmi pozvolna se odhaluje, dokáže leckdy úspěšně nahnat strach mnohem víc, než roztěkané litry krve a zohavená těla...                                                                                     * * * K hororům mám zvláštní vztah. Na jedné straně tento žánr stále nemám příliš v oblibě, protože ho mám až příliš spojený s řadou laciných filmových škvárů, jaké už pár desítek let vznikají jako na běžícím pásu. Přesto právě kvůli takovým výjimečným žánrovým skvostům jako Ring rád do hororových vod z času na čas zavítám a těší mě, že už poněkolikáté za sebou jsem v tomto případě měl tu čest s filmem, který bych se nebál vidět jako opravdový klenot žánru. Jediné, co mě zklamalo, byl jakýsi náhlý závěr, ale jelikož stejný režisér natočil o rok později i pokračování, věřím, že nejen na pokračování osudu malého Yôichi ještě teprve dojde. [90%] (28.11.2021)

Jak tak koukám, tak mám úplně jiný vkus než většina hodnotících. Atmosféra? Moc se jí nekonalo. Že by přišel nějaký strach? Ale no tak, mnohem více jsem se bála u americké verze (ano, je to tak). Hlavní postava byla na můj vkus někdy až moc hysterická. Bohužel, film se mi moc nelíbil. Četla jsem knihu, i její pokračování, takže se nekonal moment překvapení. Jsem zklamaná, protože jsem se opravdu chtěla bát a ono nic. Znám lepší japonské horory, co se atmosféry týče. Pro mě byl film nemastný neslaný. Jediné velké plus má u mě OST. Myslím, že bez něj by skončilo v propadlišti dějin. Navíc *!!SPOILER!!* konec je sice stejný jako v knize, ale tady jsem se musela smát - pojď, pojedeme zabít dědečka... (04.12.2011)

Už dlouho jsem se takhle nebál. Někdo by mohl říct, že asi moc na horory nekoukám a měl by pravdu. Nekoukám, protože pokud jsou dobré, tak já se moc bojím a tenhle dobrý je. Jako asi všichni jsem nejprve viděl americký remake, takže jsem byl připraven o mnoho překvapení a pocit neviděného. Na druhou stranu mi to k tomuto filmu přidalo jiný strašidelný efekt, a to strach z toho, kdy to přijde. V japonském originálu je mnohem méně vychytávek, ale v celkové atmosféře mě přišel lepší. Scény se studní byly naprosto úžasné a musel jsem odvracet hlavu. Děj je zde mnohem více naznačen a v podstatě je na konci filmu úplně jasné, co se v minulosti stalo. O to více na mě proto zapůsobila závěrečná pointa, protože je krásně neutěšená a bezútěšná. Dávám za pět, protože nesmíme zapomínat, že tenhle film byl první. (21.07.2006)

Paráda, nedokáži si představit nic lepšího před spaním na dobrou noc :-) Kruh jsem prvně viděl kdysi ten americký v kině a nebylo to vůbec špatné. Posléze ze zájmu jsem shlénul i ty tři japonské abych si doplnil "vzdělání" - jenže tehdy ještě prakticky neposkvrněn asijskou tvorbou jsem nebyl schopen docenit jejich styl práce. Takže nyní s odstupem asi 13 let již jako jedinec se slušně rozvinutou diagnózou choroby zvané asiofilie (ach ty jejich krásné ženy...) si pouštím Kruh znovu a oceňuji kvality tohoto snímku. Miluji atmosférické horory, neviditelné zlo, napětí, drobné lekačky, tajemno, záhady, všudypřítomný strach a tíseň bez potoků krve - a přesně toto Kruh nabízí, děj vás zcela pohltí a zvuková stránka je úchvatná - nádherná práce (zejména 5.1. DTS má něco do sebe) a ač vám občas ty nepříjemné zvuky až trhají uši, hororové a tísnivé atmosféře přispívají nemalou mírou. (03.07.2016)