Ring

Jak tak koukám, tak mám úplně jiný vkus než většina hodnotících. Atmosféra? Moc se jí nekonalo. Že by přišel nějaký strach? Ale no tak, mnohem více jsem se bála u americké verze (ano, je to tak). Hlavní postava byla na můj vkus někdy až moc hysterická. Bohužel, film se mi moc nelíbil. Četla jsem knihu, i její pokračování, takže se nekonal moment překvapení. Jsem zklamaná, protože jsem se opravdu chtěla bát a ono nic. Znám lepší japonské horory, co se atmosféry týče. Pro mě byl film nemastný neslaný. Jediné velké plus má u mě OST. Myslím, že bez něj by skončilo v propadlišti dějin. Navíc *!!SPOILER!!* konec je sice stejný jako v knize, ale tady jsem se musela smát - pojď, pojedeme zabít dědečka... (04.12.2011)

Tak se mi poštěstilo vidět originální verzi hororového "Kruhu" a hned na začátek musím pochválit Verbinského za to, jak dokonale americkou verzi pozměnil a z té původní použil, jen to nejzákladnější. Tato původní verze má také slušnou atmosféru, ale ve srovnání s remakem se jedná o podprůměrný horor s pár lekačkama, ale dokonalým nápadem. Říká se, originál je originál, ale v tomto případě píši, remake je remake. (21.07.2013)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

Shlédnutí amerického remaku Kruhu od Gorea Verbinského, před původním filmem, mě postavilo před nečekaný problém. Všechny dějové trumfy Hidea Nakaty byly okamžitě tatam. Srovnat tyto dva kousky je stejně tak lehké jako problémové. Omezené finanční (a tím pádem i digitální) prostředky odsoudili Nakatu ke spolehnutí se na klasické postupy hororového vyprávění. Na diváka doslova útočí pomocí ostrého zvuku, nervózní hudby a rychlého střihu. Na rozdíl od Verbinského, který se zarytostí buldoka odpovídá na všechny otázky, se Nakata více spoléhá na podivné tajemno, které pro něj představuje malá Sadako. Jenomže jakožto vypravěč není až tak dobrý jako jeho americký kolega, který střídal ultra temné napětí s famózními chvílemi čiré hrůzy. Nakata pracuje jenom s občasným vylekáním (za střih u otevření skříně bych mu pozlatil ruce) a jinak se utápí v nudě. Není to ale způsobeno jenom faktem, že jsem příběh znal, ale Nakata prostě nedokáže na nervy správně zabrnkat. A to neříkám (resp. nepíšu) jenom tak, protože vím, jak dopadla jeho „americká mise“ u Kruhu 2 . Kdybych si tedy měl vybrat, tak bych rozhodně sáhl po americké verzi, která je komplexnější, napínavější a hlavně lepší. Je sice pravdou, že je dělána jako produkt širšímu publiku, ale i tak (04.07.2005)

Oproti remaku je Ringu neuvěřitelně nudnej film, u kterýho se v mém případě nedostavil ani nejmenší náznak strachu. Formálně je mnohem jednodušší, herci nepůsobili moc přesvědčivě, místy se děj strašně táhnul a nejhorší byly ubíjející vysvětlující pasáže, když už si tvůrci nevěděli rady se scénářem. Remake jsem viděl několikrát a vždycky na mě zapůsobil, takže originálu asi nelze moc přičíst k dobru, že jsem věděl jak to dopadne. Dobrej mi přišel snad jen nápad Kodži Suzukiho. Až si jeho literární předlohu přečtu tak napíšu víc. (04.09.2009)