Bába z ledu

Aneb se životem se dá zamíchat v jakémkoliv věku. Témat tvůrci nabízejí dost. Tragikomičnost života, sebeobětování se pro druhé a komplikované rodinné vztahy. Bohdan Sláma dává zapomenout na rozpačité Čtyři slunce a vysílá k nám ovdovělou ženu, která potřebuje pořádně otevřít oči. Očistu představuje neokoukané prostředí stárnoucích otužilců, každé ponoření se do ledové vody ji zoceluje, takže říct svým sobeckým synkům děsících se ztráty komfortu, co si myslí, nebude už tak obtížné. Do plavecké party ji dostává energický Pavel Nový, pro kterého jde o velký herecký návrat. Nedoceněnou ženu dokonale vypíchla Zuzana Kronerová, potěší i dětský talent Daniel Vízek nebo Václav Neužil, ten ze synů, kterému se daří lépe. Sláma působí vyspěle a prokresleně, jen poslední smočení ve vodě mělo nahradit ráznější finále. Podobné cynické téma zaujalo v nedávné Teorii tygra, za mě i tady příjemná spokojenost. (27.10.2017)

Podařený životní příběh o bábince, jejich dvou pitomých synech a nové lásce z ledové vody. Podivná zápletka šlape jako hodinky. Humorné úlitby i drsnější témata Sláma bez problémů zvládá. Duo Nový/Vízek a slepice Adéla táhnou celý film k nečekanému rozuzlení, který je zdviženým prostředníčkem rodinným hodnotám a všem šťastným koncům. Moc dobrý. (19.07.2020)

Mohlo by se to jmenovat Báby tvář z ledové vody, že bychom se propojili s Hollywoodem, kde výsledky nejlepšího filmu byly taky rozpačité (tedy daleko rozpačitější, z devíti nominovaných byl zvolen jasně ten nejslabší, což je husarský kousek a asi historický okamžik). Bába z ledu byla nejspíš jedinou a nejlepší možností. Češi si zdá se stále ještě libují v sociální depresi, ve vachrlatých rodinných vztazích a ne úplně šťastných koncích. Já, jako český divák z roku 2018, kdy drtivá většina zpráv je negativních, všude kolem politické zlo, v Americe Lump, u nás Ovar, si na konci říkám: "Stálo mi to za ty dvě hodiny života?". Líbilo by se mi to jako čistá sonda do života otužilců (nebo přímo dokument o nich), ta rodinná část je překvapivě pitomě napsaná, postavy (čtyři vedlejší nominace!?) černobílé jak zebra, situace celkem otravné. Ale ukoukal jsem to s jistým zájmem celé, a to se dnes cení! 60% (14.03.2018)

Tak na tomhle dělal Sláma pět roků svého života? V porovnání s jeho předchozími filmy je sdělení Báby z ledu až příliš banální. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, ale v porovnání s jinou českou produkcí i tohle Slámovo dílko září jako oáza na poušti, plná osvěžující vody. Což je vlastně dost nelichotivá zpráva o stavu dnešní české kinematografie. Sláma je dneska, v době kdy i ten Hřebejk pomalu upadá, jedna z mála jistot a jeho práce s herci je pořád, pořád obdivuhodná. A pořád mě ty jeho scenáře se sociálním ostnem o lidech, jejichž život je mírně řečeno v prdeli, nebo je v prdeli u jejich nejbližších, moc baví a ještě se neokoukaly. (30.01.2018)

Mně je to poselství, které chce film předat, velmi sympatické - ono zamyšlení nad sebeúctou, sebepoznáním, vlastní svobodou a především sebeuvědoměním -, ale když ono je to tak těžce tezovitě, v podstatě prvoplánově a předvídatelně natočeno. Navíc mi vadilo, že zde máme spíše karikatury, než životné postavy, až absurdně dovedené do krajnosti (především postava Vilhelmové-Dykové, i když tu moderní hipsterskou blbku zahrála skvěle, pokud ji tedy musela hrát, toť otázka) a mužské postavy jsou všechny do jednoho slaboši, a to dokonce i ta, která zdá se už ví, co od života chce. Ten zvrat do slabocha na konci filmu to celé tak nějak posadil na zadek víc, než obě postavy bratrů, opět vyvedené v absurdně krajních polohách chudého lenocha a závisláka na nakupování starých knih a pracovitého boháče, který jde pro úspěch přes mrtvoly, jak je naznačeno u jednoho z obědů. Mimochodem, tuhle doslova úchylku českých tvůrců na scény u jídelního stolu dodnes nechápu (třeba Hřebejk je v tomhle zcela ulítlý), asi holt jiný kraj, jiný mrav. Vadily mi nezvládnuté herecké výkony u neherců, časem už mi slepice lezla na nervy (byť chápu tu metaforu k lidem, kteří jsou v depresi, dokud nenajdou sebe a místo, kde jsou šťastní), samotné seznámení s otužilci na začátku mi přišlo hodně nevěrohodně podané, nepotěšila mne sexuální scéna a olej, což se sem moc nehodilo, vadila mi další teze, že Ivánkovi stačí k odložení tabletu prostředí těch správných lidí (bez bio produktů, bez přehnané přecitlivělosti a sledování moderních trendů – i když cyklisté mi tu chyběli), přece jen to chtělo více rozvést (včetně scény, kde klukům ve škole nabančí, ta zde zoufale chybí), vadilo mi nedořečení mnoha motivů, i ten konec, ze kterého se Bohdan Sláma vylhal nejjednodušším možným způsobem (včetně postav manželek) a k němuž vlastně nevede rozumné vysvětlení, proč. Jak jsem už psal - samotná myšlenka, některé vtipné či úsměvné scény, to vše je fajn, navíc se to natáčelo U Sváry, kam chodím na pivo, takže tam to prostředí znám, ale celkově mi přišel ten film postavený na vodě. Ale jinak samozřejmě, klobouk dolů před herci a jejich plaváním ve studené vodě. (08.09.2020)