Den pro mou lásku

Psychologické drama, které má jiný formát, ale přesto je stále zajímavé. Má svou nespornou kvalitu v kameře, kdy divákovi nabízí netradiční, ale velmi kvalitní obrazy, něco na pomezí fotografie a filmu. Marie Stašková (šarmantní Marta Vančurová) po největší tragédii a ztráty smyslu života, nachází novou chuť k žití při návratu do práce a novém otěhotnění. Její manžel Petr (Vlastimil Harapes), prožívající studentskou lásku, je tragédií stržen zpět ke své ženě. Z dalších rolí: Maruška (Sylva Kamenická), malá dcerka umírající na hnisavý zápal mozkových blan, vdova Bernardová (Jiřina Šejbalová), která se po úmrtí svého manžela snaží zaplnit prázdné místo a samotu nuceným přátelstvím s podobně postiženou Marií, vedoucí květinářství Kabát (Lubomír Černík), Petrova studentská láska Hana (Eva Píchová-Sitteová), bezstarostní studenti Helena (Žofie Veselá) a Mirek (Jan Hartl), a Petrova matka (Dana Medřická). Nenásilné, neosobní, ale přesto stále zajímavé a silné a rozhodně nevšední drama. (13.03.2012)

Téma vskutku nelehké, které samo o sobě slibuje hodnotný filmový prožitek. Ovšem pojetí i vedení děje bylo nějak zvláštní. Ani herecky to nebylo zrovna top ( a to jistě bylo co hrát ). Řekl bych, že se úplně nepotkal scénář s režií a herci. Nebo se prostě jen neprotly tyto složky s mým naladěním. Škoda... (10.04.2018)

Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu  ocenit nadprůměrně. (26.05.2024)

Když jsem film viděla před těmi mnoha lety (je možné, že už je to tak dlouho?), líbil se mi moc. A i teď se na něj ráda znovu podívám, i když celý vidět nemusím. Výborná Marta Vančurová, bohémské prostředí, zajímavě zařízený byt (nic takového v jiných našich filmech nebylo), silný příběh...A ani ten Harapes mi nijak nevadil. A hudba - Petr Hapka, záruka kvality. (Ještě bych dodala, že kameraman Jiří Macháně pochází z mého rodného města. Což mě těší.) (05.03.2024)

Nedokázal som to dopozerať. Chcel som, ale nedalo sa. Akonáhle som si uvedomil o čo ide, musel som to vypnúť. Neviem či sú slová užívateľa “Fraida” citáciou z filmu, no je to veľmi krutá pravda, ktorú možno pochopiť len vtedy, keď si človek danou skúsenosťou prejde na vlastnej koži - no nikdy by nemal. (27.11.2021)