Panna a netvor

Jako dítěti mi tento film naháněl takovou hrůzu, že jsem ho nebyl schopný dokoukat do konce. Dnes se na něj podívám rád a konečně docením hudbu, výpravu, kostýmy, masky či nápaditou režii pana Herze. Hlavně hororová atmosféra je zde navozena naprosto dokonale a dokud není netvor vidět v celé své obludné kráse, jedná se o jednu z nejnapínavějších pasáží, kterou kdy náš film nabídl. Panna a netvor je dodnes můj oblíbený horor a po výtvarné stránce jeden z nejlepších českých snímků vůbec. Maniodepresivní podívaná na druhou, která po letech neztratila nic ze své děsivé krásy. (30.11.2009)

Juraj Herz opravdu balancuje na hraně únosnosti. Jako malé děti nás na tuhle hrůzu vzali soudružky učitelky do kina, aniž věděly, o co jde. Myslím, že jsem nebyl jediný, který měl podstatnou část filmu zavřené oči a klepal se strachy. Dokonce, i když film později dávali v televizi, nechtěl jsem se dívat, protože jsem měl z tohohle hororu strach. Až v dospělosti jsem film viděl celý bez přivření oka a musím napsat, že atmosféra je strhující. URČITĚ NEPOUŠTĚT MALÝM DĚTEM. (20.06.2005)

"Panna a netvor". Zdena Studenková ako mladá, krásna panna a baleťák Vlastimil Harapes ako desivý, hnusný netvor. Tak obsadil titulné postavy skúsený, kreatívny režisér Juraj Herz. V roku 1978 sa mu podarilo natočiť strašidelno romantickú rozprávku s miestami dosť hustou, horrorovou atmosférou. Keď som to videl ako decko, tak som mal z toho veru strach. Teraz po rokoch to už na mňa tak desivo nezapôsobilo, ale i tak som si tento snímok s chuťou a záujmom znova pozrel. *** (25.01.2018)

Žádná pohádka,tohle je nekompromisní hororová fantasy a vidět to v takových deseti letech,aspoň měsíc neusnu hrůzou.Herz dokázal jen za pomoci zvuků a famózní hudby vytvořit tak hutnou atmosféru,že člověk chvílemi ani nedýchá.A samotný netvor má na hony daleko k vypulírovanému zvířeti ze známé disneyovky (ostatně,to celý film).Je skutečně děsivý,démonický,zakletý v samotě.A jeho narůstající láska k dívce,která ho v té samotě vyruší a nenávist k sobě samému,je přímo hmatatelná a dojímavá.Jediná má výtka směřuje k podivnému konci,který nic nevysvětluje,prostě nastane a nechá diváka,aby si vše vyložil sám.Ale možná to byl ten nejlepší možný závěr.Alespoň se nic nepokazilo a zůstal jenom jeden krásný film,v naší kinematografii řekl bych ojedinělý. 90 % (02.01.2011)

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)