Petrolejové lampy

Dvojhlasý žalozpěv o zmařených nadějích. Svatba Štěpy a Pavla půlí film na romantickou a naturalistickou část. Ta první, plná hýřivých barev, smíchu a nadějných vyhlídek mi připomíná příběhy Jane Austenové. Romantické komedie mravů, kde jsou vytoužené vdavky prostředkem k duchaplnému rozkrývání dvojí morálky, veřejné a soukromé, i cílem směřování děje. Štěpa by si o tom jistě měla co říct s Elizabeth Bennetovou nebo Eleanor Dashwoodovou. I ona je třídně kategorizovanou společností pozorována skrz prsty jako cizorodý element, který narušuje zasedací pořádek. Jane Austenová asi věděla co dělá, když dovedla třeba Elizabeth a pana Darcyho před oltář a do jejich společného života už nenahlížela. Pravděpodobně by jen nerada připouštěla možnost, že je Darcy v soukromí vulgární syfilitik. Tím se dostávám ke druhé části, která zvolnila tempo událostí a dala Petru Čepkovi a Ivě Janžurové konečně možnost psychologické drobnokresby, na kterou v uspěchané a proto odtažité první půlce nebyl potřebný prostor. Pokud vím, adaptace Havlíčkova románu (který jsem nečetl) si totiž z předlohy bere jen několik posledních kapitol. Ano, jedno ze zlatých pravidel dramaturgie velí "začněte vyprávět co nejblíž konci". Jenže pozvolná kauzalita událostí, které vedly k bezútěšným následkům, je tady zhuštěna na úkor jejich věrohodnosti. Některé vedlejší postavy (třeba služka na statku nebo Štěpina matka v jinak výborném podání Marie Rosůlkové) bez zjevného zdůvodnění mění své chování z jednoho extrému ke druhému, jiným (například skupině Štěpiných přátel z ochotnického kroužku) byl odepřen nárok na individuální charakterizaci. Tyto drobné vady na kráse a trhliny ve struktuře scénáře dělí Petrolejové lampy od mého plného hodnocení. Jinak je doporučuji jako jedno z nejlepších českých melodramat. 80% (22.05.2010)

Nemá větší smysl pět ódy na tuto Herzovu bezchybnou adaptaci mistrovského psychologického románu Jaroslava Havlíčka, protože vše podstatné již bylo řečeno. Od kostýmů a exteriérů, přes vynikající hudební motiv k hereckým výkonům. Co mě však nikdy nepřestane fascinovat je skutečný HERECKÝ KONCERT Petra Čepka. Sekvence, v níž ve vrcholném stadiu syfilitidy kráčí se svou ženou po maloměstském korzu, patří k vrcholným a nejgeniálnějším záběrům v historii celého hraného filmu. (30.11.2008)

Filmy, doslova přeplněný Petrem Čepkem. Iva Janžurová - ano, je to zcela jistě výborná herečka a dokazuje to i zde, ale Čepek je doslova (v dobrém slova smyslu) "monstrózní", jeho výkon by dokázal zastínit i chabý scénář a mizernou hudbu, což se v tomto filmu naštěstí nevyskytuje. I díky tomu jde o jeden z nejlepších českých filmů vůbec. (15.12.2002)

Průměrnou a místy nezáživnou první polovinou, vytahuje velmi kvalitní a depresivní druhá polovina. Z celého filmu je cítit maloměstská atmosféra plná přetvářek a nepochopení. Petr Čepek předvádí další ze svých hereckých koncertů a opět poukázal, že byl jedním z nejlepších českých herců. Zdatně mu sekunduje Iva Janžurová, která předvádí nadstandartní výkon. Jeden z nejlepších filmů Juraje Herze. Za ďábelský smích Petra Čepka dávám čtyři hvězdičky (17.01.2008)

Takže stručně a jasně. Film stojí hlavně na originálním příběhu (co vím, tak zase tak moc filmů se problémem jménem Syfilis nezaobíralo, vlastně mě nenapadá jeden jediný :-)) a na hereckých výkonech Ivy Janžurové a hlavně Petra Čepka (podobně charakteristický smích jako ten Hulcův v Amadeovi). Solidní drama, které hodnotím 4*. (27.12.2008)