Sladké starosti

Sladké starosti nejsou úplně obvyklým filmem z tvorby Juraje Herze. Je to zvláštní komedie odehrávající se na dvou rovinách. Jedna jsou trampoty hlavního hrdiny s dvěma eš. Šimon Šindelka je kuchař, ale taky pořádný popleta a smolař. Za to vrchní Balucha umí kšeftařit a sehnat si nějakou tu korunku do kapsy. Jak to ale ve filmech chodí, na svou povahu nakonec dojede. Kdyby byl film propracovanější a týkal se výhradně epizod Šimonových připomínal by mi smolařské komedie Pierra Richarda. Jenže tu je právě rozdíl mezi francouzským a československým filmem. Francouzi se toho nikdy nebáli. Zatímco našinci, respektive Slováci uvedou jako jednu ze zábavných příhod prst uvízlý ve schránce či prsten, který nejde sundat. (17.01.2022)

Československá komedie z prostředí kuchyně bratislavského hotelu. Hlavní postavu představuje šikovný a poctivý mistr cukrář Šimon Šindelka v podání známého slovenského herce E. Horvátha ml. Tomuto poctivci komplikuje život jeho matka (I. Kačírková) s enormní snahou hledání nevěsty pro svého syna a také jeho nevysvětlitelná tendence strkat prsty do malých otvorů. Vedle sympatického cukráře můžeme zhlédnout také záletného vrchního Fera, jehož představitele A. Hryce jednoznačně hodnotím jako nejkomičtější postavu snímku. Fero je známý svými pochybnými a nekalými kšeftíky a také netradiční přípravou luxusních alkoholických nápojů. Scéna s výrobou koňaku Debouche je vskutku lahůdková. Co se týče ženských postav, je potřeba zmínit R. Maškovou, pomerně půvabnou avšak příliš nerozhodnou až hloupou servírku a její kolegyni P. Mourkovou, tradičně prostořekou mladou slečnu. Z vedlejších postav bych ještě připomenul cukrářského učně J. A. Duchoslava, movitého objednatele dortu s bílým koněm Elevátorem D. Blaškoviče či znalce francouzských koňaků V. Černého. Režiséru Herzovi se podařilo natočit vkusnou a vtipnou komedii, jež se může řadit mezi nejlepší slovenské díla tohoto typu. (30.07.2013)

Mladý Horváth sa v tejto role neskúseného nezadaného mladíka nechtiac si hľadajúci známosť dokonale našiel. O vtipné situácie v reštaurácii vysokej cenovej skupiny a pochybnej kvality nie je núdza. Pár holých zadkov, tortová scéna, miešaný drink, jednoducho dokonalá rodinná zábava. Herz vie natočiť aj ľahkú komédiu, nielen ťažké drámy, ale tými sa určite preslávil viac. Nedokončený záver ponecháva divákovu zvedavosť napnutú a bol by hodný takmer Hanekeho. –––– A koho si to vlastne berieš? – Pssst, už berú. (15.12.2013)

Pokus o socialiastickou grotesku Herzovi nevyšel. Zejména proto, že není vtipná a Emil Horváth ml., jakkoliv disponuje nesmělým chlapeckým šarmem, v sobě nemá jedinou komickou buňku. Jeho opakované etudy, jak mu někde uvízne prst nebo jak bourá nacvičenou oslavu nebyly vtipné, ale pitomé. K tomu mají šnečí pomalé tempo, čímž začínají nudit - z rocknrollového rytmu grotesky nepochytily vůbec nic. Takže spíš divák uvažuje, jestli se nedívá na mentálně zaostalého nebožáka. A ty jeho proslavené dorty byly jedna hrůzná přeplácanost vedle druhé – i když beru, že musely dát dost práce, a že tehdy byl jiný vkus i v gastronomii. SHRNUTÍ: Socialistická upachtěnost. (26.10.2022)

Po bizarních úvodních titulkách jsem od filmu čekal asi něco trochu jinýho. Opravdu jsem si nemyslel, že bude následovat ztřeštěná komedie, ve který bude jedinou bizarností účes Pavlíny Mourkový. Připadalo mi to, že se tvůrci inspirovali ve filmech Pierra Richarda a zkusili natočit komedii v podobnym duchu. Překvapivě Emil Horváth, kterýho jsem do teď znal akorát ze 30 případů majora Zemana, byl v tý roli docela dobrej a ze začátku mě to fakt bavilo. Jenže ty vtipy se dost opakujou a když se mu asi počtvrtý někde zasekne prst, tak mě to bavit postupně přestávalo. Vypadalo to nadějně, ale přišlo mi to takový nedotažený. Za zmínku stojí ještě Andy Hryc a jeho francouzskej koňáček domácí výroby. (18.10.2022)