Spalovač mrtvol

Nečakané sklamanie. Tento film ide naprosto okolo mojej chuti, prvú hodinku som si pretrpel a keď som si uvedomil, že už to pre mňa nemá zmysel tak som to radšej zabalil. Nehorázna monotónnosť po celý čas na mňa sršala a pokus o nejaký umelecký vizuál vyznel do prázdna. 12.miesto medzi najlepšími filmami na csfd sa týmto pre mňa stáva záhadou. (07.06.2008)

S týmto filmom mám neuveriteľný problém a pri predstave, ako mnou poväčšine lomcovala nuda, som bola rozhodnutá udeliť mu 3*. Čo ma však odradilo, bol pocit, akoby niektoré scény Herz natočil priamo pre mňa, ako milovníčku morbídnych scenárov s tak vynikajúcou atmosférou, že som sa utápala vo vidinách psychopatického génia s neskonalým potešením. Moje 4* sú výpoveďou o tom, ako na mňa zapôsobili jednotlivé intervaly na čele s impozantným symfonickým orchestrom, naháňajúcim zimomriavky, herecké kreácie Rudolfa Hrušinského, ktorý si kradne celú snímku pre seba a všetky nedejové postavy stojace nablízku s výpovedným výrazom, predstavujú len prostriedok, nevyhnutný pre pôsobenie vražedného ducha - áno, táto skutočnosť mi imponovala najviac. A tá dusivá atmosféra zvierajúca do klieští, tie konkrétne podobenstvá, to temné prostredie, filozofické sklony.............. stojím pri 4*, aj keď pocity mám značne neujasnené a je to snáď prvý film, pri ktorom si ich, predpokladám, nikdy nevyjasním. (02.08.2010)

"Dáš si rakvičku, nebo věneček?", aneb proč si při vstupu do cukrárny téměř pokaždé vzpomenu na toto děsivé, vynikající dílo Juraje Herze. Švejkovská vlídnost Rudolfa Hrušínského je tatam a "Hrůša" stvořil fašizoidního psychopata tak působivě, až z toho jde mráz po zádech. Hej, pánové z ČT, co takhle dát po dlouhých letech reprízu? (13.04.2003)

Co dodat? Tenhle film je velký! Velký díky Rudolfovi Hrušínskému, velký díky předloze Ladislava Fukse, kterou dokázal naprosto neuvěřitelným způsobem Herz přetavit do stejně sugestivní obrazové podoby. Celková stylizace a velmi uhlazené, pravidelné tempo vyprávění přesně zrcadlí nitro Romana Kopfrkingla, kde se všechno odvíjí v soustředných kruzích, kde se stále opakují tytéž věty a tytéž myšlenky a kde se postupně objevuje chorobná posedlost. Nejprve smrtí, pak i vlastní výjímečností. Nitro člověka, jehož celý svět je postaven na hře, na popírání skutečnosti a jejím přetváření v cosi bizarně pokorného, milého a uhlazeného, smrt (je-li provedena žehem) nevyjímaje. Hrušínský coby poloprázdná nádoba, postupně zaplňovaná jedem ideologie a přesvědčením o vlastní vyvolenosti je nelidsky přesvědčivý. Stejně tak celý Herzův film... Nejsugestivnější portrét šílenství člověka i doby, který znám. (26.01.2004)

#4 Když jsem zhruba před rokem otevřel knihu, musel jsem ji s nechutí po pár stranách odložit. Nyní už vím čím to bylo, že mě tak strašně moc nebavila. Zapojil jsem příliš málo fantazie. Tenhle problém ale film naprosto odboural a přede mnou jsou tak výjevy, které jsou tak silné a "jiné", že film nakonec odboural i mě. Celá atmosféra, tvořená především monology pana Kopfrkingla (Už jen to jméno!) ale také hudbou (!) a kamerou (!) je tak hrozivá, mrazivá a tajemná, že jsem bez znalosti děje takřka od začátku měl takové to velmi nepříjemné tušení toho, že vím, jak to celé dopadne (sick). A vůbec to nevadilo, protože jsem byl po celou dobu příliš zaneprázdněný s tím být správně napjatý, než přišla ta slova "Konec". Zkrátka, Spalovač mrtvol je výborný text s ještě lepším podtextem a můžu všem jen vřele doporučit. (18.05.2011)