Spalovač mrtvol

V komentářích jsem se dočet, že je to podobný jako filmy od Lynche, takže jsem měl docela obavy, co to bude. Ale tohle naštěstí s Lynchovejma nesmyslama, který nemaj hlavu ani patu, nic společnýho nemá. Taky mi moc nesedí, že tohle je údajně horor. Jestli tohle je horor, tak já jsem abstinent. Spíš mi to připadalo jako taková podivná hodně černá komedie. Ono třeba taková obyčejná otázka typu "Chceš rakvičku nebo věneček?" v tomhle filmu byla prostě vtipná. Naopak mi vůbec nesedělo, jak se tam občas objevil Menšík a Myslíková a udělali jakože nějakej vtip. To do filmu nějak vůbec nepasovalo. Naštěstí se tam nevyskytujou moc často... Komentářů je tady už hromada, tak jenom stručně. Spalovač mrtvol podle mě paří k tomu nejlepšímu, co v ČR (v Československu) vzniklo. Neni to žádná samoúčelná kravina pro intelektuály nebo uživatele halucinogenů. Je to film, kterej má příběh, dává smysl, akorát je prostě trochu "divnej". Jinak podle žebříčku tady na čsfd je to 15. nejlepší film všech dob, což mi připadá teda hodně přehnaný, ale na to už jsem si nějak zvyknul, že starý český filmy jsou tady poněkud nadhodnocený... (22.07.2009)

Pět hvězdiček s hvězdičkou! Formou i obsahem jeden z nejzajímavějších a nejlepších československých filmů. Moc bych přemýšlel, možná vůbec nejlepší... (nebo "Obchod na korze"?) . . . Ano, nejlepší může být jen jeden... Každopádně "S.M." je odivuhodně stylizované nadčasové podobenství, psychologické drama, horor s humorem černým, jako schrány na poslední cestu na Onen svět, brilantní studie patologického jednání malého psychopata dorostlého ve správném čase a prostoru ve velkou zrůdu... Životní role R. Hrušínského, životní film J. Herze... Nikdy víc pak už nevstoupili do stejné řeky na Věčnost... (ach Vy pane Votočku, že... ;-) - - - P.S. mimo mísu... Spousta mudrlantů v téhle databázi filmů dává stejné hodnocení >dílu< jménem Kolja... Ano, vše to začíná tou malou tichou plíživou ztrátou soudnosti... :-/ (13.09.2005)

"Pohřeb žehem je naprosto lidský." - tato věta vychází z úst Rudolfa Hrušínského - coby pana Kopfrkingla - v mnoha svých podobách a obměnách. Při každém vyslovení těchto slov a vlastně při každém slovu pana Hrušínského (jako "něžná", "požehnaná", "krásná", "drahá", "laskavá", "milosrdná", "dobrotivá" etc.) běhá mráz po zádech. Postupná metamorfóza pana Kopfrkingla pak udává směr tohoto Herzova opusu, který vyniká svou "znepokojivostí". SPALOVAČ MRTVOL Juraje Herze je neskutečně silným filmovým zážitkem. Vedle výborného nasnímání (využití „rybího oka“, práce s detaily etc.) je nutné zmínit zajímavou a neobvyklou práci se střihem. Také zvuk a hudba jsou výrazným prvkem filmu - skvěle spoluvytváří potemnělou, podivnou a až „hororovou“ atmosféru. Morbidní atmosféra filmu je občas prosycena stejně morbidním humorem. Vše však v takových přiměřených dávkách, že tím snímek nedostává komediální nádech právě naopak. Shrnuto a podtrženo: Juraj Herz geniálně zpracoval stejnojmennou novelu Ladislava Fukse a natočil nadčasový snímek, který patří ke skvostů (nejen) české kinematografie. (20.09.2003)

#4 Když jsem zhruba před rokem otevřel knihu, musel jsem ji s nechutí po pár stranách odložit. Nyní už vím čím to bylo, že mě tak strašně moc nebavila. Zapojil jsem příliš málo fantazie. Tenhle problém ale film naprosto odboural a přede mnou jsou tak výjevy, které jsou tak silné a "jiné", že film nakonec odboural i mě. Celá atmosféra, tvořená především monology pana Kopfrkingla (Už jen to jméno!) ale také hudbou (!) a kamerou (!) je tak hrozivá, mrazivá a tajemná, že jsem bez znalosti děje takřka od začátku měl takové to velmi nepříjemné tušení toho, že vím, jak to celé dopadne (sick). A vůbec to nevadilo, protože jsem byl po celou dobu příliš zaneprázdněný s tím být správně napjatý, než přišla ta slova "Konec". Zkrátka, Spalovač mrtvol je výborný text s ještě lepším podtextem a můžu všem jen vřele doporučit. (18.05.2011)

Totální psychologický snímek staví na životním výkonu Rudolfa Hrušínského, který se na oněch 95 minut stal oním omezeným človíčkem, z jehož činů a mluvy pramení všechen ten děs, který neurčitě cítíte. Když k tomu přidáte úžasnou Vlastu Chramostovou, šílené pojetí kamery Stanislava Miloty a zcela a naprosto psychotickou hudbu Zdeňka Lišky, ještě rádi uvidíte pana Kopfrkingla odjíždět tam do dáli, do světa kde už nikdo nebude trpět...nejsilnější tuzemský film, jaký jsem viděl, a dost možná že nejsilnější vůbec. (25.05.2005)