Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve filmu se střetávají tvůrčí síly osobností ze tří sfér umění. Podtitul "Hra o lásce a nenávisti" odkazuje k motivaci staročeskou středověkou satirou, námět patří Antonínu Přidalovi, odborníku na tuto tématiku. Jeho spoluprací s Jurajem Herzem vznikla koláž minulosti a přítomnosti, aktualizovaná, ostrá satira a podobenství o střetu lidských vlastností, které nemohlo neskončit v trezoru. K útočné provokativnosti filmu přispěla i hudba Pražského výběru - Michaela Kocába a Michala Pavlíčka - film byl jedním z důvodů jejich úplného přesunu do undergroundu. Taneční sbor středověkých občanů připomíná spíše změť dlouhovlasých mániček, do prostoru středověkého tržiště vtrhává okraj současné skládky, mezi minulým a aktuálním oscilují i postavy, ať už svým zevnějškem, symbolikou či jednáním. (Pett.Luke)

(více)

Recenze (64)

Lavran 

všechny recenze uživatele

Dílem omezené tvůrčí svobody, resp. nutnosti uzpůsobit styl filmu předpokládaným zásahům cenzury (odtud převažující dlouhé záběry) a nemožnosti řádně film dokončit v postprodukci podle původních představ a současně Herzovým sklonem k povrchnímu, dekadentnímu manýrismu, který je více odpuzující než podvratný, představuje Straka v hrsti jednu z mnoha smutných obětí dobového politického soukolí a jeho tvrdých restrikcí. Nevidím však jediný důvod, proč k ní kvůli tomuto "handicapu" přistupovat mírněji. Přízvisko "kultovní" si totiž nevysloužila svými kvalitami, ale jen a pouze díky příšerné hudbě Pražského výběru a třináctiletým zákazem. Dnes je proto zajímavá především z historického hlediska, jako svědectví o absurditách doby svého vzniku, o níž navíc symbolicky vypráví na půdorysu podobenství, ale jeho hodnoty, jakožto filmového a uměleckého díla jsou, jak už jsem naznačil, diskutabilní až nevalné. Pro trvalou uměleckou hodnotu, která by reprezentovala to lepší, světlejší z šedi a beznaděje normalizační kinematografie, je třeba se poohlédnout jinde. ()

sator 

všechny recenze uživatele

Snad jediná role Honzy -prince-Hrušínského kde mě přesvědčil že je herec... Za divočinu a nesvázanost v českém filmu ojedinělou 75 % Poprava gilotinou byla natočena v prostorách bývalého mauzolea Klementa Gottwalda v místech kde stál jeho sarkofág,což na dobu vzniku tedy rok 1983 bylo neco neuvěřitelného.Symbolismus scény je víc než zřejmý... ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Kdo se chce dvořit mé paní, musí jí nejprve poslat dar upřímný leč cenný, nejlépe z drahého kovu či kamene, jinak všechno marnost." Experimentální podobenství, tak to je žánr přesně pro mě. Tedy vlastně teď jsem si vzpomněl, že není. Já tomu prostě nerozumím. Vždyť já jsem se na to díval jen kvůli hudbě Pražského výběru, protože kdysi jsem sjížděl na kazetě ještě nevydanou Straku v hrsti pořád dokola a rád ji proženu reproduktory i dnes. Jenže hudba to sama neutáhne a v mixu zbrojnošů, mastičkáře, maškar, zlodějky a záporáků na sajdkárách mě nebavilo hledat to, proč si snímek poměrně snadno našel cestu do trezoru. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jakožto člověk, který má za sebou už dost podivných a experimentálních filmů, mě Straka v hrsti bůhvíjak nešokovala, i když na československý film to je skutečně nezvyklé. Bohužel pořádně nevím, co mi to vlastně chtělo říct. Podobenství v tom moc nevidím. Ano, třeba to celé je o lidské agresi, lidském chování, anarchii, atd... ale nepřišlo mi, že by se něčemu z toho ten film nějak podrobněji věnoval (leda tím způsobem, že jsou všichni lidi vlastně agresivní, ale podané je to bez jakékoli psychologie, takže mám problém to brát vážně). Spíš jsem měl pocit, že se jedná o nějaký ten experiment ve stylu hippies, 60. let, psychedelických scén a asi inspirovaný Mad Maxem. Nějakou myšlenku jsem zaznamenal jednu - Jeden z těch lidí, co chodí oblečený jako zvíře (už mi to došlo, Herz předpověděl furries :D) mluví o tom, že: "Lidé nechtějí vidět hry o svatých, chtějí jen komedie.", což symbolizuje úpadek umění (a když tak na ty moderní filmy koukám, je to pravda). Pak možná ještě ta písnička o prodeji zázračné masti symbolizuje falešné obchodníky apod., ale tím si nejsem tak jistý. Skutečně to podle mě je spíš jenom experiment. A ne zrovna zajímavý a ani ne podmanivý, takže když nefunguje tohle, nemůže to fungovat ani jako celek. Ale co já vím, třeba mi něco uniklo a je to geniální dílo. Jen mě jaksi nebere koukat na tenhle úlet někdy podruhé. I přes slušnou kameru, dobré herecké výkony a zvláštní vizuál, který si vyhrál s minimem. 2* ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu. ()

Zajímavosti (12)

  • Ve filmu je mnoho dlouhých nepřerušovaných záběrů. Dle režiséra Juraje Herze je tomu tak proto, aby nemohl být snímek později prostříhán. (Rugero)
  • Vedení Barrandova se domnívalo, že Herz točí pohádku, tak ho nechali být a ani nechodili kontrolovat natáčení. Film byl před dokončením zastaven a režisér pak celé měsíce chodil přesvědčovat ředitele Barrandova, aby ho mohl alespoň dostříhat, a aby ho Kocáb mohl dokončit po hudební stránce. Nakonec si vymohl jeden víkend na smíchání. (raininface)
  • Poprava gilotinou byla natočena v prostorách bývalého mauzolea Klementa Gottwalda v místech, kde stál jeho sarkofág, což na dobu vzniku (rok 1983) bylo něco neuvěřitelného. Symbolismus scény je více než zřejmý. (sator)

Reklama

Reklama