Útok slepých mrtvol

V hodnocení jsem tentokrát poněkud rozpolcený. O něco slabší než první část, výrazně lepší než tragická čtvrtá část. Přenesení příběhu ze středověku do současnosti mi příliš nesedlo, na druhou stranu vesnice vypadá natolik starobyle, jako by se v ní zastavil čas. Nebýt telefonu, auta a sedmdesátkového oblečení, klidně by mohlo jít o středověk. Osobně bych uvítal vícero horrorových klišé - mlha, pavučiny, krysy, netopýři, burácení bouře a svist blesků - i odvázanější masakr. Hlava letěla jedna, ruka rovněž. Masakr na slavnosti mohl být jistě šťavnatější. Snímek příliš strašidelný není, byť se chvílemi snaží navodit patřičnou atmosféru (zpomalená jízda templářů, potyčky v uličkách či vstávání z hrobů - to ale dnes působí spíše komicky). Protože mám gotické horrory rád, film jsem si vcelku užil - 3,5*. Na podobné téma se mi ale více líbila pozdější Carpenterova Mlha... (30.03.2015)

Návrat templářských zombies je v porovnání s debutním dílem o dost svižnější a s výraznějším množstvím postav. Chovají se sice občas stejně přitrouble, ale vše vyvažuje makabrózní vzezření šourajících se rytířů. Takže atmosférou je více na co koukat, děj je zábavnější a troufl bych si říct i krvavější. Příběh je založen na přežívání hlavních protagonistů uvnitř kostelní budovy, která jim poskytuje jakési nouzové útočiště. Kostlivců s vydloubnutými očními důlky se to doslova hemží a není před nimi úniku. Stejně jako u jedničky se jedná spíš o sympatické doplnění goticky hororového vzdělání, ale v bombastickém úžasu pravděpodobně nebudete. Bavil jsem se o něco víc, takže silnější tři. (03.05.2018)

(Předznamenávám, že s dalšími díly jsem neměl tu „čest“…naštěstí) Útok slepých mrtvol je neuvěřitelně špatný film. Ovšem ne tím vtipným způsobem, kdy se člověk baví, jak je to hloupé. Zasmál jsem se tak na 2-3 místech, zbytek snímku jsem bez nadsázky protrpěl. V tomto typu filmů lze asi jen těžko hledat logiku, ale stejně si myslím, že upravovat ji zcela podle svých potřeb, není v pořádku. Třeba taková „pohyblivost“ templářů, která mě iritovala asi ze všeho nejvíc. Po většinu filmu cválají (prý: „Znělo to jako hrom!“, checht) tak pomalu, že byste jim ujeli i na koloběžce a pak ve vytipovaných chvílích najednou zrychlí. Stejně tak v „pěší“ verzi, kdy chodí tak rychle, že by jim utekla i stařenka o hůlce, jejich pohyby jsou pomalé, nemotorné, a pak zničehonic přijde zrychlení a série mordů, znovu tak, jak se to zrovna tvůrcům hodí. Podobně jsou na tom i se zranitelností, kdy sesadit je z koně tyčemi či vidlemi je nemožné, ale rána pěstí je srazí spolehlivě. Tuhle „nejednotnost“, která zavání čirým amatérismem a neschopností, si měl před natáčením režisér ujasnit. A co se týče triků a masek, člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, jak jsou ubohé. Podobným přívlastkem se dají ocenit i herecké výkony (výsostně nesympatických představitelů). Co mě však překvapilo, film si dokonce dovoluje kritizovat společnost, církev (i když u té to není zcela jednoznačné; jde sice o templáře, na druhou stranu právě kostel se stane nedobytným útočištěm, před kterým agresoři stojí jako v mrákotách neschopni ničeho) a vládní pohlaváry (zastoupené zesměšněným komisařem a postupně čím dál víc démonizovaným starostou, jehož pohár přeteče, když pošle nevinnou holčičku jako návnadu, aby se sám proplížil k autu). A věřte nebo ne, tato kritika je to jediné alespoň trochu pozitivní, co může film nabídnout. Ale rád bych se ještě vrátil k holčičce. Tak nesympatického a otravného spratka jsem už dlouho neviděl (ať už herectvím jeho představitelky či tím dementním cinkáním ohlašujícím „dětské téma“). A nepřidává tomu ani fakt, že ji hodní strejdové templáři ušetří (proč? a za co?) a podobnou kaňku vrhá i na scénu plížení, jedinou pasáž, která má alespoň nějaký potenciál opravdového hororového napětí (silně evokující Ptáky), je totiž těžké přát „hrdinům“ únik, když si zoufale přejete, aby hlavně toho malého „ čerstvě adoptovaného“ parchanta rozčtvrtili a cinkali mu přitom rolničkami (možná bych měl být filmu vděčný za to, že ve mně vzbuzuje sadistické fantazie, nevím). Závěrečnou supertrapnou „padací“ scénu a vůbec celý konec snad ani radši komentovat nebudu. Za ten satirický pokus dávám ještě 1*, jinak mi ale už dlouho žádný film tolik nenadzvedl mandle jako tento (gratulace). „Nikdo tam není.“ (08.08.2014)

Film je špiškově technicky zpracován a nese neopakovatelný Ossoriův rukopis. Na sérii "Blind Dead" je zajímavé a neuvěřitelné zejména to, jak strašně dávno tyto horrory vznikly. V tomto díle již Ossorio v druhé polovině rozehrává tradiční schéma, kdy se skupina rozdílných lidí skrývá před zombies v budově (kostele) a každý svoji situaci řeší po svém. Atmosférické, výtvarně úžasně zvládnuté, občas nějaké to gore. Leč dens mě již tyto horrory dost nudí. Pomalé, nevýrazné zombies, málo gore, spíše budování napětí, které u mne příliš nefunguje ... Na svoji dobu však rozhodně převratné a odvážné... (28.01.2009)

Svojrázne, morbídne estetizované kostry v plášťoch stvrdnutých stáročným pohrebným prachom a zeminou. Napriek ultrapomalému pohybu dokážu riadne zavariť zabávajúcemu sa mestečku. Nevyberajú si medzi jeho volenými zástupcami, ostatnými obyvateľmi, návštevníkmi, či pomáhačovi ich zmŕtvychvstania. Skupinka obyvateľov prežíva v zabarikádovanom kostole. Nie nadlho. Pretože nedokáže, na rozdiel od nemŕtvych kostlivcov padlého templárskeho rádu, držať pospolu. Druhý diel trilógie neohuruje pomerne fádnym hororovým dejom (mŕtvoly vstanú z hrobu a vraždia hlava-nehlava), ale atmosférou temného stredoveku, prenesenou cez stáročia čakania do súčasnosti. Preto, aby sa naplnila dávno vyslovená kliatba. Atmosféra nevyspytateľných znovu ožívajúcich rytierov na mŕtvych koňoch, ich spomalené jazdy na koňoch, prázdne pohľady vysušených kostlivcov, obtiahnutých tenunkou, zhnednutou kožou, výtvarne luxusné riešenie spolu s atmosférou strachu ľudí, ktorí (zatiaľ) prežili, a napriek tomu stále riešia vzťahové konflikty a vzájomné zrádzanie sa, si zaslúžia hodnotiaci nadštandard. (24.11.2020)