Las garras de Lorelei

V dnešní době by tenhle film příliš neobstál, ale vzhledem k době vzniku musím říci, že byť je příšerka gumová, tak je šikovně skrývána kameramanem, že dokáže i slušně napínat svým pařátem, kterým trhá na kusy především pěkné ženské ( Prsa, srdce ), máme zde tedy i obstojné gore a o pěkné ženy také není nouze. Nenudil jsem se, nestyděl jsem se a netrápil jsem se, tedy čtyřhvězdí na místě. 70% (04.04.2015)

Pôsobivé... Armando de Ossorio poňal legendu o čarokrásnej siréne Lorelei, sediacej na útese nad Rýnom a navádzajúcej lodivodov do zradných skál, vskutku svojsky a pretvoril zlatovlasú Lorelei v šupinatú obludu, ktorá sa počas splnu zakráda do blízkej dediny a trhá jej obyvateľov na franforce. Pozoruhodné je aj to, akým spôsobom preniesol tento mýtus do prostredia 70-tich rokov a ako sa pokúsil existenciu bájnej bytosti racionálne objasniť za pomoci vedy (rádioaktívna dýka to istí...). Ten scenár popravde nestojí za nič a v podstate iba naoko zastrešuje hromadu gore scén, brutálnych mordov a prítomnosť pekných dievčat, ktoré de Ossorio potreboval zakomponovať do filmu. Mne sa však takáto forma prznenia germánskej (resp. gréckej) mytológie vcelku pozdávala. (13.03.2012)

Ve stejném roce, ve kterém natočil Amando de Ossorio třetí (a zřejmě nejslabší) film o nemrtvých templářích a ultra-levné béčko o upířích čarodějnicích, Night of the Sorcerers, se pochlapil a natočil i výborný Las Garras de Lorelei... Příběh je inspirován starověkým mýtem o krásné dívce žijící v jeskyni pod Rýnem... V noci se dívka mění v krvelačné monstrum (dosti podobné monstru z Creature from the Black Lagoon), které napadá bezbranné lidi, aby jim vyrvala srdce z těla, které potřebuje sníst, aby prodloužila svou vlastní existenci... Las Garras de Lorelei je skvělý film, ve kterém se kombinuje napětí s erotičnem a pěknými gore scénami... Je sice fakt, že by ve filmu mohlo být mnohem víc odhalených těl (přece jenom se podstatná část filmu odehrává na dívčím internátu), ale co už, člověk nemůže mít všechno... Každopádně všem fanouškům eurohororů 70-tých let musím tenhle kus (už jen pro skvělou atmosféru) doporučit... (26.02.2012)

Che, tak to je brak braků! Španělé točí na motivy německé mytologie! Barevné, kýčovité, naivní, pitomoučké, trapné atd.! Nicméně, asi zatím nejlepší z Ossoriových filmových odpadků. Je třeba dát si nejméně tři piva, či litr vína, vypnout mozek a dívat se na gumového ještěra, která drásá vyštafírované slečny, jež má chránit neohrožený Tony Kendall (ve skutečnosti italský herec Luciano Stella). Z hlubin Rýnu vystupuje (pouze plavkami oděná!) Lorelei v podání Židovky Helgy Sternové, která se tu ovšem - kupodivu - nesvléká. Zábavné na tomto filmu je rozhodně právě to, co je nechtěné. Zaslouženě za tři... (07.11.2013)

Další perfektní atmosférický horror z raných 70. let španělské kinematografie ... Ossorio sice trochu uměle kombinuje mytologii a mysticismus s obyčejnou vyvražďovačkou, ale prostě to funguje. Příšera trhá krásný ženský i chlapy (ti už tak krásní nejsou ... ) na kusy svýma pařátama, vytrhává jim v detailních gore-záběrech srdce z těla, vizuální stránka a atmosféra je přímo úchvatná, holky zde hrají taky moc pěkný ... No a to, že příšerák je trochu "gumovej" mi v rámci věku filmu vůbec nevadilo. Protože ho Ossorio většinou šikovně schoval někde za rohem, ve křoví či za dveřma ... Výborná španělská horrorová labůstka, která svým věkem jen získává ... (04.01.2010)