La noche de las gaviotas

Španělské horrory mají své kouzlo a vydobyly si obdobné postavení jako italské. Čtvrtá část o prokletých templářích je ale po všech stránkách velmi slabá. Mizerné je snad vše - herci (což bych u dobrého horroru i odpustil), kamera, atmosféra i trikové efekty. Trocha nahoty film nezachrání. Krvavé scény jsou průměrné, byť vyříznutí srdce ujde, leč zombie templáři jsou opravdu tragičtí. Hadroví panáci, kterým hnáty zdřevěněly, se komicky šourají ke svým obětem. Děs žádný, šok se nekoná a vše je navíc, narozdíl od Italů, natočeno na velmi mizerný materiál. Hudební doprovod je vydařený u titulků v úvodu i závěru, jinak bez nápadu. Vhodné jako odpolední parodie na strašidelné příběhy. U tohohle se totiž bát nebudete! (27.01.2012)

Podľa môjho názoru najslabší sequel zo série Blind Dead. Z jedného nápadu sa štyri filmy uživiť nedajú a v Night of the Seagulls je to už poznať. Oproti Ghost Galleon, ktorá priniesla učitú originalitu aspoň čo sa prostredia týka, sa štvorka vracia na pevninu do torza sídla rádu, spriazneného s temnými silami a opäť prináša ultrapomalých zombie-templárov, ktorých výskyt je oproti predchádzajúcim dielom poredší, postavy, ktorých neschopnosť a nemohúcnosť ma miestami až iritovala a kopec chybičiek a nelogickostí. Keď napríklad v závere ústredná dvojica vnikne do opusteného templárskeho hradu, po jeho stenách sú rozmiestnené horiace fakľe, takže je v ňom rozsvietené ako v Las Vegas... načo by si preboha kostlivci, prebudiaci sa po stáročiach zo svojich hrobov dávali námahu s nejakými fakľami, navyše vzhľadom k tomu, že boli slepí im asi nejaké osvetlenie mohlo byť úplne ukradnuté... (19.09.2010)

Ossorio ví, jak nahustit atmosféru. Prvních cca 20 minut je hodně fajn. Jak zaujmout prostředím a plně využít jeho možnosti. Zdejší vesnička, jejíž domy prakticky splývají s okolím, mořské pobřeží, ať už rozeklané skálami, nebo poetické písečnou pláží, fungují stoprocentně. pohrát si s maskami. zde se sice od předhcozích dílů nijak neliší, ale rytíři prostě vypadají výborně. V neposlední řadě umí vybrat a použít trefnou hudbu. Z téhle mě mrazilo až na prdeli. Přesto se mu nedaří to tak nějak všechno dohromady ukočírovat do plně funkčního filmu. Dalo by se zcela pominout, že už poněkolikáté zalévá ten samý pytlíček čaje a prakticky nepřichází s ničím novým, ale zbytečně zdlouhavé záběry na rytíře (obzvláště ty jezdecké byly až přes míru) a přetahování silných scén, házelo hodně klacky pod nohy. Přesto je toto z těch tří dílů (1, 3 a 4) co jsem viděl, zatím nejlepší a nejpůsobivější. (29.06.2015)

Asi to tak bude: čtvrté pokračování sympatických kostlivců s podnázvem Noc racků (doslovný překlad se naštěstí neuchytil) je opravdu tím nejlepším, co se v této sérii urodilo. Film se opět odehrává v prostředí, které mrtvým templářům sluší nejvíc, a to v zapomenuté vesnici pod hradem. Nic proti korábu v trojce, ale tam se toho příběhově moc nedělo. Postavy už nejednají jak debilové, záhrobní rytíři opět cválají na koních a do toho nám hrozí smrtí znovu ten děsivý chorál. Režisér tentokrát použil krom osvědčených motivů i Lovecraftovy prvky, takže společně s modrým nasvícením mořského pobřeží, nepropustnou mlhou a tajemnou sektou vytvořil pro milovníka evropského horroru skutečnou lahůdku. Sice to skončí trošku unáhleně, ale po té dávce solidního napětí mu to odpouštím. Po nemastné trojce je tedy Night of the Seagulls parádní zakončení ságy BLIND DEAD. (08.03.2010)

Logiku tady nehledat. Pak je z toho atmosférický, spomalenými záběry na zombie-rytíře na koních a temnou hudbou s démonickými chorály takřka hypnotický hororový zážitek. Dějově se posunující kupředu tak, aby ani na chvíli nenudil. Rozkrývání tajemství zakletého pobřežního městečka je průběžné a v krátkých větách. A právě jeho tíha je hlavním motorem filmu. Spolu se skvělými (i na dnešní dobu!) maskami démonických “nazgulů” a působivě komponovanou ponurou výpravou. Samozřejmě, jistou dávku naivity to má. Ale není to ani náznakem směšné. (16.01.2021)