Zastihla mě noc

Pokud se Herz pohybuje v koncentráku, je všechno jak má být. Tedy pokud se něco takového v souvislosti s nacistickým lágrem dá napsat. Krutá atmosféra je tu cítit z každého záběru a utrpení vězenkyň je opravdové. I díky Janě Rihákové v hlavní roli. Jediný problém jsem měl s pasáží, ve které byly vězenkyně hnány do sprch. Ale to byla jen chvilka. Nicméně jakmile dojde na sekvence, ve kterých se děj vrací do minulosti, je to špatně. Nevadila by mi ani tolik ideologická zabarvenost. Ta tam být musela. Štval mě ten zesvětlený efekt, ze kterého mě vyloženě bolely oči a to skákání z lyrického pojetí do všední reality. To mi prostě nesedělo. Alespoň že vyprávění probíhalo pomocí flashbacků, což filmu prospělo. Celkově čistý průměr. 50% (19.01.2016)

Vojnová dráma z koncentračného tábora, presnejšie zo sektoru žien. Podobných filmov, v ktorých sú predostierané pohnuté časy jednotlivcov či celých skúpín sú mraky. Tento z nich nevybočuje, ani svojou krutosťou, ani emotívnym pohľadom. Vadili mi neustále flešbeky do minulosti, ktoré vyzerali akoby silené a zle spracované. Kamera miestami tiež nič moc - spomalené zábery, pohybovo divne nazoomované. Ku sympatickosti nepridáva ani hlavná postava, ktorá je komunistka a rieša sa vo filme i tieto záležitosti poplatné dobe. (11.09.2019)

Cesty životních osudů jsou mnohdy spletité. Z rodinného pekla náboženské despocie skrze členství ve straně vyznávající peklo diktatury proletariátu do pekla nacistického lágru. Z obecného hlediska na Herze tradičně nijak špatný film, s dobrým střihem, kamerou, zajímavými postavami a skvělými hereckými výkony (jaká je radost vidět po hodně dlouhé době hrát Donutila trochu jinak, než ten neměnný stereotyp, co předvádí posledních cca dvacet let), hlavní hrdinka je skvělá a uvěřitelná, dokonalé sžití s postavou, hudba emotivní. Vlastně je na ten film možno nahlédnout ze dvou stran. Jako na příběh o síle, zarputilosti a tvrdosti ženské existence, ženského bytí, ženských strastí. V tomhle směru je film bezchybný a silný. A pak je tu ta ideologicky propagandistická stránka filmu. Na kterou se dneska samozřejmě pohlíží možná zbytečně tvrdě, než by stačilo (už třeba jen s ohledem na dobu vzniku a dobu, v níž se příběh odehrával - ono kdejaký - nechci samozřejmě říci, že každý - současný americký film je propagandistický takřka stejně). Příběh o "fanatičce pravdy" u níž, při vší úctě, by bylo možná zajímavé, jak by se s tou pravdou jako členka strany vypořádávala jen o pár let později po své smrti a na jaké straně ostnatých drátů by stála. Nebo zda by ji nepožrala ona mocenská stránka té revoluce, kterou zastávala. Ono to vlastně, z dnešního hlediska, z dnešních znalostí a možností, odhaluje ještě jeden příběh. Příběh obyčejných lidí plných ideálů a touze po lidském štěstí, kteří ty své ideály, štěstí, touhu po rovnosti a svobodě vyznávali a ctili natolik upřimně a zarputile, že skrze to neviděli, nechtěli vidět, nebo nemohli vidět, co s těmi ideály udělá, jakmile se dostanou k moci. Ale z filmového hlediska je to z velké části zajímavá práce, které snad nakonec odpustíte i to propagandistické vyznění. Zajímavé komentáře: kobejn, mchnk, Roman Albach. (21.07.2013)

Ojojoj, to se nepovedlo. Není z toho ani sociální, ani válečné drama. Navíc bohužel všechny flashbacky jsou technicky tak mizerné, že není příliš k rozpoznání, co se děje. V oblasti sociálního dramatu utkví zkopírování Boženy Němcové, která též s despektem propírala žrádlo pro panského pejska v kontrastu s hladem v podzámčí. A o koncentračním táboře bych raději z úcty k režisérovi pomlčela. Tam se trošku podařila snad jediná scéna, když jde Jožka navštívit (ani se neptám, jak je to možné) své kamarádky, které se staly pokusnými vzorky. (03.07.2013)

Je mozne obdivovat stylovou neokazalost vzhledem k tradicnimu vypraveni normalizacnich filmu, patricnou atmosferu a technickou vyspelost rezisera a vsech dalsich zucastnenych tvurcu. Film vsak trpi prilisnou delkou a vyraznou dobovou poplatnosti. Za oboji po jedne hvezdicce dolu. Jsem si vsak plne vedom toho, ze v ramci sve situace udelal Juraj herz pro co nejvetsi potlaceni one dobove poplatnosti maximum a on sam nikdy rozhodne (ba naopak) nepatril mezi ty, kteri by meli za socialismu na ruzich ustlano. (29.04.2011)