Neviditelný

První půle byla s náběhem na 5*. Whannell tu předvádí jeden nápad za druhým, podobně svěžím a neokoukaným způsobem jsem si moderní horor užil naposledy u Wanova prvního Conjuringu. Jak Wan, tak i Whannell mají leccos společné - oba dva nesporně šikovní tvůrci, kteří si ve svých začátcích vystačili s málem, prostě stačí jen talent a invence, bez většího finančního zázemí. Skvělý Upgrade prostě nebyla náhoda. Teď je jasné - a vsadil bych na to svoji blu-ray sbírku - že po Whannellovi také šáhne nějaké velké studio a čeká ho také slibná režisérské kariéra (vedle těch dvou takhle začínal třeba i Scott Derrickson, taky další šikula). Bohužel druhá půle Neviditelného se trošku překlopí do béčkové podívané a už mě tolik nebavila. Ale lehce cynický konec s jednou trefnou hláškou potěšil. Kdo nepotěšil, byla Elizabeth Moss. Nemá charisma, postrádá ženskou křehkost ….. a k tomu hraje blbě :o) (22.03.2020)

Takže na štvrtý krát Universalu vyšiel pokus oživiť svoje Monsters tak, aby aj niečo zarobili. Fakt až Jason Blum im musel povedať, že je treba znížiť budget o viac ako 100 mega? Čo ale k samotnému výsledku? Johnstonov Wolfman ma určite bavil viac. Ja mám radšej gotiku a v novom Invisible Manovi nie je nič, čo by ma chytilo za srdce (alebo prečo by som si to mal niekedy chuť pozrieť druhý krát). Film najviac boduje v tom, že síce ožíva klasické monštrum, ale pretvára ho do funkčného hororu o stalkingu a nie je teda len defilé efektov (zdravím Verhoevena). Dá sa povedať, že prvý krát v ságe tu vôbec nejde o efekty. To šetrenie budgetu je ale miestami až prílišné (alebo Whannell je prislabý remeselník) a nie vždy veriť postavám, ktoré sa hádžu o zem a mávajú rukami, že ich akože fakt niekto drží. V tomto bol uveriteľnejší aj najstarší Neviditeľný muž z roku 1933! Najväčším problémom je ale stopáž. Aj 90 minút by na toto bolo veľa. (15.11.2020)

V kině po třech a půl měsících (!), kdy jsem mimo domov na televizní obrazovce sjížděl spíše starší karanténní béčka, a hned taková pecka! Velice důstojné dohnání restu ze začátku roku, který mě nadchnul již Ritchieho Gentlemanama. Whannellův Neviditelný se rozjíždí na principech duchařského hororu, následně se přehoupne v rafinovanou paranoidní hru na kočku a myš, a ta vyvrcholí ve vražedný thriller s vychytaným akčním vizuálem, u kterého nedýcháte. Každá ze tří poloh filmu prokazuje Whannellovu znalost pravidel žánrů a scénáristickou i režijní invenci. Tohle není práce pouhého řemeslníka. Tohle obsahuje bravurně budované napětí prostřednictvím pouhé divákovy nevědomosti a intenzivní temné hudby, šokujicí zvrat u kterého se vám zastaví dech jako již dlouho u ničeho (!), kreativní a intelignentní hrátky s žánrovými klišé, promyšlenou výpravu i delikátní kameramanské akrobacie. A všechnu tu parádu dává s přehledem v úctyhodně odvážné stopáži, abychom se jí nasytili do maxima. (08.06.2020)

Ten tolik vypichovaný feministický podtext je samozřejmě funkční, ale mě spíše bavila chytře variovaná transtextuální forma, v rámci níž se s neviditelnou maskulinní hrozbou zachází. Skvělým tahem je hned pomyslná absence prologu a okamžité navázání na hledisko ztrápené ženy, která se chce zoufale vyprostit z okovů svého manžela - hned úvodní sekvenci ostatně po prvním zhlédnutí považuji za filmařsky nejlepší z celého snímku. Nepřítel se tak stává postupně vyprofilovaným především skrze dialogy ostatních postav, skrze úvodní představení jeho honosného sídla a prostřednictvím uvědoměle vkloubené MeToo kampaně, zatímco hlavní hrdince jsme vyloženě nuceni držet palce již od prvních vteřin a Whannell může v druhé polovině upouštět od dominantního vytváření napětí na úrovni jednotlivých scén (odkazujících k známým duchařinám více, než se na první pohled a při absenci viditelného nepřítele zdá) a přesouvat se k motivům překvapení a vyvolávání zvědavosti na úrovni příběhu jako celku (jak to všechno narafičil a jak přimět ostatní, aby Cecilii uvěřili?). Díky oné transtextuální žánrové vyhraněnosti jde o dílo mnohem sofistikovanější než jen 'únik zneužívané ženy před bohatým tyranem' a divák si v jeho průběhu může klást interpretační výzvy, ale na druhou stranu se na většinu otázek odpoví příliš brzy či se dají snadno vytušit a závěr funguje spíše jako nutná satisfakce než jako odvážné završení různých žánrových a motivačních konceptů. Musím ale uznat, že to celé drží celkem suverénně pohromadě a s výjimkou pár scén, jejichž účinek napodruhé předem zpochybňuji, je to výborně (byť vlastně nenápadně) zrežírovaný průsečík mezi klasickým hororem od Universalu a moderní žánrovou hrou s divákem, jakých v současnosti opravdu moc nevzniká. Scéna s barvou na půdě a konkrétně její vyvrcholení mě vystrašila skoro jako pasáž ve ventilaci z prvního Vetřelce. 80% (14.03.2020)

Budu-li hodnotit jako remake, dopadl velmi dobře. Zmodernizoval klasické téma nejen technologicky, ale i co do stalkingu a domácího týrání. Super. Ale. Tenhle žánr je asi pro dost úzkou sortu konzumentů klasiky. Budu-li hodnotit bez tohoto hlediska, i tak to ujde. E. Moss nedokážu vidět jako ženu, kvůli které dělat takový cirkus, ale to je jedno, psychopat potřebuje hlavně ovladatelnou oběť, a co v ní vidí, v ní vidí hlavně on. Pěkně podané, ale za mě ta efektní fyzická "tuhost" a skoro nezlikvidovatelnost padoucha byla zase až na škodu věci (jasný, vynálezce je automaticky přeborník v bojových sportech a používání zbraní). Zbytečně do komiksova. (22.03.2020)