Modelář

"Modelář" potvrzuje Zelenkovu pozici solitéra v rámci české kinemtografie, kterého příznačně hrdinovi jeho nejnovějšího filmu budou někteří mít za exota, zatímco on nám právě čistotou a jednoznačností svých hodnot zpřítomňuje naše zapouzdřené vidění světa, což se týká jednak českého filmu i aktuální krize hodnot a pojmů nejen západní společnosti. "Modelář" je v jádru paradoxem, neboť představuje reflexi dneška z pohledu člověka, který do této doby nezapadá, což ale může o to lépe vyjádřit nesmysly a paradoxy doby. Podle různých ohlasů a reflexí filmu by se mohlo zdát, že Zelenka nedokáže s dnešními diváky správě komunikovat. To ale nikoli proto, že by nebyl schopný filmař, ale protože spoléhá na jisté hodnoty a jejich konkrétní významy. Jenže dnešní dobu naopak charakterizuje absolutní devalvace pojmů, kdy velká slova jako spravedlnost, legitimita, demokracie, ale i rozum, hrdost a čest už nelze vnímat osamoceně. Musíme si jejich význam vykládat podle toho, kdo a v jakém kontextu je říká, neboť podle toho mohou mít zcela odlišné vyznění i významy. Zelenka pak do tohoto světa nejednoznačnosti přichází s provokativním filmem, který je současně z hlediska názorů tvůrce jednoznačný a absolutní, ale při tom až nebezpečně otevřený pro diváky. Stejně jako intelektuálně ryzí ideje v jeho základu si i film mohou přivlastnit lidé z celého názorového spektra od konzervativců po radikály a vzít ho jako potvrzení svých názorů. "Modelář" coby vyprávění o jednotlivci vzdorujícím kompromisům společnosti tak působí jako kdyby "Klub rváčů" vůbec neobsahoval znejisťující elementy a pouze by spoléhal na to, že si ho diváci správně přeberou sami díky tomu, že ideje jsou přece neotřesitelné (ačkoli víme, že i "Klub rváčů" v jeho reálné podobě se paradoxně stal modlou incelů a radikálů, kteří prostě ignorují jeho závěrečnou třetinu). Právě v této dobré vůli (nebo z dnešního pohledu naivitě) se "Modelář" ukazuje jako výmluvné zrcadlo dnešní doby, byť problematické a zneužitelné. Zpřítomňuje nám totiž, jak strašně zmatečná je současnost pro někoho, kdo věří v původní hodnotu ideálů, které zneužil a zdevalvoval politický populismus, osobní prospěchářství i radikální fanatismus. Současně film nepatřičně trčí i v kontextu české kinematografie, která se babrá v sebezahleděnosti, provinčnosti a jen hladí po srsti. Zelenka divákům předkládá mainstreamový žánrový film, který je zasazený do aktuální doby a tu si bere jako ústřední téma, navíc přímo ve vyprávění tematizuje, že se přeci nemusíme zaobírat jen vlastní minulostí nebo bezstarostně zastřenou současností, ale můžeme aspirovat na něco víc. Že tento popis samotný představuje zjevení a nikoli normu ve filmovém průmyslu, který vyprodukuje více jak 60 celovečerních titulů ročně, je výmluvnou bilancí jejího stavu. Stejně jako svého času "Knoflíkáři", kteří také zaznamenávali étos své doby, konkrétně osudovost a existenciální úzkost tváří v tvář konci tisíciletí, také "Modelář" zůstane mementem doby, v níž vznikal, byť mementem paradoxním. (09.02.2020) (méně) (více)

Petr Zelenka je můj asi nejoblíbenější český režisér současnosti a na jeho (zatím bohužel poslední) film jsem se moc těšil. Bohužel jak mě ohromilo předposlední propojené Ztraceni v Mnichově, tak tady bohúžel zústal Zelenka jen na půli cesty a poprvé mě trochu zklamal. Přitom zapomeňte na to, že by Zelenka rezignoval na provokaci. Modelář se zabývá kauzou okolo věznice Abú Ghráib. O ničem takovém jsem samozřejmě před filmem vůbec nevěděl. Všechno jsem úplně nepochytil. Hlavní  hrdina naštěstí v jednom momentě filmu vše docela polopatisticky vysvětlí. Jde o to, že do této věznice byl zavírán úměle vytvořený  nový typ člověka, který nebyl považován za lidskou bytost. Do věznice byli tito lidé, kteří byli označování, za teroristy,  zavírany bez práva na protest a advokáta. Záhy byli týráni, mučeni nebo nuceni k homosexuálnímu styku.  Hlavní hrdina Pavel je třicetiletý pravdomluvný důvěřivý, na druhou stranu trochu děsivý a tajemný, idealista s autistickými rysy, který se dlouhodobě zabývá záležitostí okolo věznice Abú Ghraib a rád by odpovědné osoby dostal k českému soudu. V bizárním příběhu se Zelenka obouvá obouvá do češštví, neochotu Čechů dostat se na mapu světa a zastat se i lidí z jiné země. To je zkrátka něco, k čemu česká společnost ještě vůbec nedospěla. Pavlův přítel, který žije přírodně tvrdí, že tradiční demonstrace je mrtvá a řešením nespokojenosti je nečíst noviny, nemluvit o politice a nevěnovat váhu žádnému  mediálnímu tématu. Pavel se ale rozhodne k nekompromisnímu přimému činu. Radikál Zelenkal se netají tím, že je podle něj česká společnost pasivní a  uvedl, že sympatizuje s hlavní postavou a dokázal by ospravedlnit násílí v boji proti systému v případě patové politické situace.  Pavlův kamarád Plech v podání Jiřího Madla zase zajímavě tvrdí, že ve vlastním kariéře a životě je potřeba potlačit  vlastní svědomí, čímž se i sám řídí. Je zde mnoho dalších témat jako rozdíl mezi mezinárodním  právem, otázka pravé pravdy atd. Nic ale není tak nějak pořádně využito a dohráno do konce. Tak Zelenka plno věcí nadhodí a těžko říct, co vlastně s tím. Přiznám se, že je to ale první Zelenkův film se kterým jsem měl problém i  tak nějak formálně..  Ještě jsem neviděl všechny Zelenkovy filmy, ale tohle je první Zelenkův snímek,  který není komedie. A podle mě mu ta thillerová poloha tolik nešla a těžko říct jestli odtažitější forma je nějaký vyšší cíl nebo ne. Natočeno je to určitě konvenčněji než předchozí Zelenkovy filmy. Dokonce ty rozhovory se sestou mi přišly jak z nějaké té řadové romantické komedie a la TV Prima.. Na to,  že to má být současný film, nebo teprve čtyři roky starý film, odehrávající se v nedaleké minulosti (červen 2019) mi to přišlo uvízlé, jak v nějakém jiném čase a zrovna od Zelenky, který dokáže být jindy tak trefný a ukázat svůj neskutečný přehled, bych čekal autentičtější vykreslení prostředí. Dělalo mi problém uvěřit, že hlavním kandidátem politické kampaně v Česku roku 2019 je nějak zvlášť charismatický starý Slovák, jehož hlavním tématem je právo a jeho dobrovolníky  rozhodí, když profi kameraman zrovna  nemá čas a celá kampaň jako by se řídila z jednoho místa, hlavně z iniciativy  jedné obyčejné holky. Tady se asi fakt Zelenka inspiroval Taxikářem. Ale asi jsem čekal v době internetu, rychlých kampaní a sociálních sítí trochu opravdovější vykreslení.  V tom filmu snad neexistuje žádnej internet? Možná snad ani televize?  Žádný novinář nezmapoval, co Zavadil prováděl jako komunistický soudce? Nikdo si neudělal monitoring? Tomu se v dnešní přeinformované době nedá uvěřit. Takže ano, Zelenka opět provokuje, opět nastiňuje zajímavá témata, ale tentokrát mě tolik nebavil. (04.06.2024) (méně) (více)