Aguirre, hněv Boží

Spas se přírodo, blíží se člověk. Od prvních minut je zřejmé, že štáb skutečně zápasil s jihoamerickou (a v jihoamerické) divočině). Nemaskované šílenství. Reálné nebezpečí rozrušuje hranici mezi fiktivním a dokumentárním. Herci se snaží rekonstruovat historickou událost, ale jakoby z nějakých vnitřních pohnutek, ne předně pro kameru, do níž několikrát pohlédnout, čímž boří pomyslnou čtvrtou zeď. Hledají snad soucit? „Podívejte, Herzog se zbláznil.“ Podobně se lze ptát, kde končí Aguirre a začíná Klaus Kinski. Démon. Jeho výkon je absolutní. Stejná je i moc, jež člověka ničí namísto toho, aby mu sloužila. Pro příklady z méně vzdálené historie, třeba zrovna německé, netřeba chodit daleko. Ale ono by vlastně úplně stačilo prolistovat noviny. Aguirre je film pohlcující a nadčasový, zároveň komorní a černohumorný. Taková odmocněná Apokalypsa. Apendix: Zlatými hřeby „kočkování“ mezi režisérem a představitelem hlavní role byla výhružka zastřelením a odpálením domu (ze strany Herzoga) a plánování úkladné vraždy (ze strany Kinského). Sympaťáci. 85% Zajímavé komentáře: Cimr, Martinius, Andronikos, saladín. (08.11.2011)

Toto Jarryovské absurdní drama by se velice vyjímalo na divadelních prknech - natáčení muselo být pekelně těžké, opravdu klobouk dolů před Herzogem - výtečně jsem se bavil (! ano chce to občas velkou dávku cynismu) a Klausi Kinskému by někdo měl za výkon v hlavní roli postavit pomník, fakticky skvělý zážitek! 9/10 PS: druhé shlédnutí a opět nadšení, dost možná nejlepší film o šílenství (22.02.2008)

Prolnutí reality natáčení s vyprávěným příběhem je zde hmatatelné. Zakousnutý Herzog tahá vyčerpaný filmařský tým peruánskou džunglí, snímá jejich vyčerpanost a zasazuje do kontextu univerzální marnosti a zkázonosnosti lidských ambicí. A do toho se s Kinským přetahuje o bouchačku. Bůhví kolik lidí při natáčení tohohle filmu vlastně chcíplo a někdy se to nedozvíme. Pokud se Coppola Aguirrem inspiroval při natáčení Apocalypse, tak se nemohl divit, že probíhalo jak probíhalo. (22.03.2021)

Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! (22.07.2005)

Zhlédnuto na promítání pro školu a docela mě udivovalo, když jsem pak celý den v gymplu od studujících i vyučujících slyšela, jak to byl příšerný film, nudný, bez pointy, s minimem dialogů a naopak přebytkem dlouhých záběrů. Mně, ač nejsem nijak zvláště nadšena, se film docela líbil a jsem ráda, že jsem měla možnost ho vidět. Je sice pravda, že postrádá výraznější děj a zakončení, ale je rozhodně zajímavý. Zobrazuje Španěly (samozřejmě nemluvící španělsky, myslím, že španělština by dodala na autentičnost), jak se rozhodli za každou cenu kolonizovat Jižní Ameriku, vzít Indiánům všechno bohatství a obrátit je na „správnou“ víru. Aguirre, hněv Boží pro mě znamenal první setkání s Klausem Kinskim a hned mne přesvědčil o svém nadání. (26.05.2009)