Aguirre, hněv Boží

Ja tie umenia asi nikdy nepochopím. Namiesto postáv som tam videl nie príliš dobre hrajúcich ochotníkov historických kostýmoch a príbeh ma nechytil už vôbec. Totálne som neprijal filmovú realitu, takže mi to v horšom prípade pripomínalo drahší skeč zo SNL alebo v lepšom Pokračovanie Svätého grálu od Monthy Pythonov. Na druhej strane, takto som sa na úkor tvorcov už dlho nepobavil. Ten film je nesmierne zaujímavý svojim vznikom, ale konečný výsledok u mňa s výnimkou asi 2 momentov (cca 40 sekúnd) nefunguje.Akože fakt nie. (04.01.2016)

Je nádherný se dívat na film, který minimálně v evropský a určitě v německý kinematografii hraje zásadní roli ne snad, že by tento film byl sám o sobě zásadní, ale protože se zde setkali dva fenoméni německé kinematografie Werner Herzog a Klaus Kinski. Já osobně beru tenhle film jako rozvičku na Fitzeraldo, je to příběh o magorovi, který v každým dalším záběru je větší a větší magor a celá ta magořina vyniká především díky naprosto sugestivnímu herectví Klause Kinskiho, kterýmu stačí mít pár záběrů, pár scén a opravdu sakra málo dialogů a stejně ti jeho postava vleze do hlavy. Docela psycho tenhle film, opakované utoky "neviditelného" nepřítele decimuje vyprávu nejen početně, ale i psychicky. Těžko si ten film ve mně sedá, ale už ted vím že ta atmosféra a gradující posedlost jsou hodně vyvedený, hold Herzog nehraje druhou ligu. (31.08.2017)

Nebýt Kinského, půjde nejspíš o nepříliš vybočující dílo, které diváka zaujme snad jen pěknou úvodní scénou za zvuků krásné hudby a pomyšlením na poměrně nebezpečné podmínky, za jakých to muselo být natáčeno - ovšem Klaus Kinski je zde naprosto neskutečný! Žádná rozmáchlá gesta, žádné hysterické výlevy - a přesto je divák přikován k plátnu jeho naprosto zdrcujícím charismatem a všeříkajícími pohledy, které dokonale zobrazují postupné vzdalování se od reality v Aguirreho šíleném mozku. Jestli nějaký film stojí a padá s představitelem hlavní role, pak je to právě tento. (16.10.2007)

Tohle je jeden z mála případů kdy souhlasím téměř se vším co bylo napsáno v komentářích kolem mě. Herzogovy filmy jsou strašně silné aniž by se v ních nutně muselo dít něco velkolepého. Klaus Kinsky je jedním slovem úchvatný. To šílenství co dokáže uhrát jedním pohledem snad překonává jen Jack Nicholson v Osvícení. Budu jen trochu oponovat Limovi. Všechny scény z filmu mají svůj smysl a nejsou ani trochu absurdní a zbytečné. Jak jinak už chcete ukázat absolutní vyčerpání, odevzdanost a šílenství než v oné scéně s černochem a šípem? (26.06.2006)

„Ten človek je odo mňa o hlavu vyšší. To sa môže čoskoro zmeniť.“ Na tento film som sa dlhé roky tešil, lebo ma fascinuje dobývanie Ameriky, čo do istej miery naozaj bola smršť "civilizovaného“ barbarstva, úbohosti, krvavého šírenia viery (o ktorú v tej strašnej džungli fakt nikto nestál), znásilňovania, plienenia, lačnosti, ľahostajnosti, posadnutosti, zla, fanatizmu, hlúposti, drzosti, mučenia, smradu a vyvražďovania. Výsledok nesklamal. Režisér Herzog má povesť šialeného tvorcu (počas jedného rozhovoru ho postrelili, ale interview samozrejme dokončil). Ani AGUIRRE, HNEV BOŽÍ (ktorým sa neskôr inšpirovali bomby KANIBALI, APOKALYPSA, či MISIA, nech mi nikto nehovorí, že nie) nepredstavuje žiadnu výnimku: štáb nakrúcal v neuveriteľných podmienkach nepriepustnej divočiny Peru, desiatky kilometrov od čo i len náznaku civilizácie/pomoci. Zúfalá bezmocnosť krehkého človeka voči monštruóznej divokej prírode, nad ktorou nemá najmenšiu šancu vyhrať, je cítiť z každej minúty. Nechcem si to šialené nakrúcanie radšej ani predstaviť. Počas pozerania som si prial, aby to čím skôr skončilo a konečne som z tej odpornej džungle vypadol. Nakrúcanie sa skutočne premenilo na peklo, ktorého vrcholom bol osobný súboj medzi režisérom a jeho dvorným hercom Kinskim (v Peru sa odohrala ich prvá spolupráca, nasledovali napr. UPÍR NOSFERATU, či FITZCARRALDO): natáčania mal Kinski v určitej chvíli po krk a rozhodol sa vrátiť domov, Herzog sa mu ale údajne vyhrážal zastrelením a tak zostal. Čo dodať, veselé zážitky, na ktoré človek so slzou v oku a potutelným úsmevom na perách spomína azda celý život, pretože kto vás len tak chce odstreliť, však? (20.04.2011)