Robot-monstrum

"Pane doktore, asi takhle - viděl jsem prapodivnýho týpka v kožichu (asi to byl mimozemšťan), jak nukleárním útokem zlikvidoval veškeré lidstvo na Zemii. Přežilo šest lidí - děda, babka, klučík, holčina, nějaká kost a libovej seladon. A voni byli poslední hrozbou pro jiný týpky v kožichu někde na ňáký jiný planetě. A tak ten v tom kožichu (ne, nebyl to Leoš Mareš) chodil furt ňákou pustou krajinou , aby je dostal. A řeknu vám, bylo mi ho dost líto. Furt chodit pěšky v tom kožichu. Proč se třeba nesvezl? Má atomovky, má vesmírnej koráb a přitom musí supět po kopcích? No řekněte, pane doktore, je to normální? Ale bez citu nebyl, ne ne. Von se zamiloval, do tý kosti. A tak šel po ní. A vona jak utíkala s tím playboyem, tak hrozba nehrozba, zabouchla se do toho seladona (ne do toho s tím kožichem) a naplánovali si líbánky. Sice nevím, kde je chtěli trávit, ale taková cesta rozbořenou Paříží spojená s prohlídkou mrtvol, to by nemuselo být špatný. Ale to já jenom tak fantazíruju...A taky jsem tam viděl plazmovou obrazovku z papundeklu a u ní asi ňákej magor foukal do bublifuku, protože tam poletovaly bubliny, ale nevím proč. Jo, a taky se tam mihly pravěcí ještěři a ....Au! Au!Já si nevymejšlím. Já to viděl, pane doktore! Pusťte mně, já nechci injekci! Prosím! Pomoc......" (31.08.2003)

V časoch mýtov a legiend, keď boli starí filmoví bohovia malicherní a krutí dal Phil Tucker nechtiac vzniknúť legende. Konečne som mal tú česť zhliadnuť prvé monster béčko v histórii kinematografie. Na moje počudovanie som sa veľmi slušne bavil, a to nemám veľké pochopenie pre tieto historické snímky. Ako priekupnícke dielo položilo základy a šablónu pre nespočetne veľa nasledovníkov. Absencia logiky, primitívne efekty, otrasné herecké výkony, opakované zábery či detinský scenár to všetko má svoje počiatky práve tu. Navyše príjemná stopáž umožní nahliadnuť do histórie aj ostýchavým nebékovejským panicom bez toho aby si nedajbože začali trýzniť od prezentovanej hrôzy vlastné telá. Ro-manko sa týmto stáva mojím obľúbenou monsterkou. Film zapnúť, hodina nekontrolovaného smiechu, polhodina doznievajúceho smiechu a okamžitý klik na Delete! (08.11.2011)

Některým kultům prostě nepropadnu, ač mé dispozice mohou vypovídat jinak. Na nesporné kvality filmařského patlání Eda Wooda toto veledílo opravdu nemá. Dokonce ani dynamické souboje hrozitánských gumových ještěrů z Pluta, které jsou tak propracované, že nám jsou servírovány rovnou dvakrát, nejsou nic ve srovnání s imbecilně zahraným gorilím potápěčem z vesmíru, který sice vyvraždil celé lidstvo smrtícími paprsky, ale není schopen najít posledních šest lidí, protože má horší počítač. Ale co. Jsou tam bublinky, všelék, dojemný milostný trojúhelník, souboj s křovím (opět dvakrát, pro efekt) a velmi emotivní scéna (jistěže opakovaná) pana otce (otočka a bušení pěstí do zděného plotu). Bolí to, bolí to moc, ale ne dost na to, abych si to užil. (03.04.2011)

Tak tento film by bol určite veľkým konkurentom v top 3-ke na festivale brakových filmov. Céčko jako prase! Tá gorila s kýbľom na hlave v opare bublín ktorá nič nerobí len furt ladí rádio a vyhráža sa ľuďom stojí fakt za vzhliadnutie aspoň to prvé a posledné :) (Jednu hviezdu za klasickú povojnovú myšlienku z atómovej bomby a jej dopadu na ľudstvo si to zaslúži, ale inak...) (11.02.2016)

Děsivé. Děsivé, když si uvědomíte, že ve stejnou dobu se hráli v kině Wyllerovi Prázdniny v Římě... Smál jsem se, ale někde uvnitř jsem byl spíš vyděšený z představy, že to skutečně někdo myslel vážně. "I am ordered to kill you... I have to do it with my hands." Spaste se kdo můžeš. 0% (09.12.2006)