Oči mé matky

Tzv. "normalita", tedy všednost a obyčejnost, se mi většinou protiví. Naopak vše bizarní, pitvorné, šílené, mě odmala zvědavě fascinuje. A není tedy divu, že The Eyes of My Mother jsem si vychutnal od prvního do posledního záběru. Tenhle prapodivný film totiž nechal hranice normality světelné roky za sebou a vtáhl mě do klaustrofobické a nezdravé mysli, sídlící v jedné roztomilé portugalské dívčí hlavince. (V téhle souvislosti mi nelze nezmínit například blízce příbuzný Polańskiho Repulsion, nebo nedávný Keatingův Darling.) Kromě bolestně krátké stopáže má snímek už jen samá pozitiva, třeba černobílý širokoúhlý obraz, slastně klidnou a pomalou kameru, minimum dialogů, jako hudební doprovod moje milované teskné fado, a já jsem tudíž dokonale divácky uspokojený a v doznívající euforii píšu tenhle komentář k jednomu z nejzajímavějších a nejsilnějších filmových zážitků letošního roku. (04.12.2016)

Tak trošku jako Já, Olga Hepnarová se zde snaží tvůrci o originalitu a hlavní hrdinka je v podstatě stejný psychopat. První půlku na mě film působil jako pokus o art horor s nějakým hlubším významem, což se minulo účinkem a docela dost nudí. Od půlky se přitvrzuje a horor zanechává zneklidňující pocity, ale pořád málo na to, aby to vyzdvihlo lepší hodnocení......5/10 (08.01.2017)

Veľmi zvláštny hororový snímok, ktorému sa podarilo pomerne verným a realistickým spôsobom nakuknúť pod pokrievku duševne narušeného jedinca. Prežiť to, čo prežila Francisca, tak to musí zamávať viac-menej každým, otázkou len zostáva, že do akej miery... Štylistické a technické filmárske prostriedky tu mali veľmi solídnu artovú úroveň (výborné vyhranie sa s kamerou, čb obraz, obrazová symbolika...) a priznávam, boli tu miesta, kde som sa cítil, ako keby som bol súčasťou deja (čo bolo dosť nepríjemné), no celkovo som od atmosféry čakal trocha viac. Nevtiahlo ma to tak a neobalilo tak nepríjemným pocitom ako by som si želal. Možno sa aj hlavná hrdinka mohla trocha viac hororovo odtrhnúť z reťaze a naservírovať tak nejaké lepšie gore. Na nadpriemer to však stačí. 70/100 (15.12.2016)

Nicolas Pesce snad stylověji svoji kariéru odpálit nemohl. Nebál bych si říct, že vytáhl hned ze začátku eso z rukávu a spolu se Zachem Kupersteinem za kamerou berou útokem cenu za nejstylovější horor posledních let. Film má sice pouhých 76 minut, přesto si se vším dává na čas a rozhodně nepůsobí uspěchaně, možná až na finále, ale vzhledem k té krátké stopáži se do dá i vcelku pochopit. Dlouhé záběry, poklidná práce s kamerou a přesto, že toho nejhoršího nás Nicolas Pesce ušetří a z přímého vraždění nám ukáže jen jediný záblesk, dokáže diváka znepokojit mnohem více právě tím, že nám ukáže až následky těchto činů a jejich dopad na hlavní hrdinku. Velké plus filmu taky za to, že věří divákovi a jeho představivosti a pokud se naladíte s filmem na stejnou notu dostane se vám velmi lehko pod kůži. Černobílá tomu sluší a některé části filmu jsou jako vystřižené z učebnice o práci se světlem. Film z černobílého formátu ždíme maximum a volba točit právě tímto způsobem jen dokazuje režijní cit Nicolase Pesceho. Kika Magalhaes v hlavní roli naprosto skvělá a ten její mrtvý pohled mě bude ještě dlouho strašit, crazy eyes indeed. Ještě jednu věc musím vyzdvihnout a to práci se zvukem, protože to drnčení řetězů, zvuk bodání nože a celkový soundmixing podtrhuje atmosféru filmu naprosto dokonale. Velmi působivá premiéra pana Pesceho a nemůžu se dočkat jeho dalšího projektu. 82% (11.04.2017)

Jakožto zdejší hororový expert se na většinu umělecky pojatých hororů vysloveně těším. Přestože z hororového hlediska obvykle nejsou plně funkční, jako náhradu nabízejí nedostatkové zboží - originalitu. Ne jinak tomu bylo i u snímku Eyes of My Mother. Režisér Nicolas Pesce se za svůj hororový debut rozhodně nemusí stydět, i když celkové vyznění hororu se zřejmě s jeho samotným očekáváním mírně rozchází. Hlavní postava Francisky, kterou bezchybně ztvárnila Kika Magalhaes, totiž bez ohledu na svou nevšední zálibu v "chirurgii" vzbuzuje především sympatie. V kladném smyslu slova jistě překvapí i stav prvotní duševní vyrovnanosti, ve kterém se Franciska po smrti obou svých rodičů nachází. Černobílé ladění, dlouhotrvající záběry a mnohé další prvky, které měly v divákovi podle všeho umocnit pocit nepohodlnosti a dodat zamýšlené zvrácenosti na intenzitě, se tak bohužel zcela minuly účinkem, jelikož daný horor je vystaven na nežádoucích pozitivních základech, o které se postarala právě ústřední postava Francisky. Pod tři hvězdy přesto v žádném případě nepůjdu. Oceňuji odvahu, se kterou režisér Pesce skočil do neznámých vod královského filmového žánru a zároveň u něho spatřuji velký potenciál k růstu. (04.12.2016)