Říkali mi Džigu

51. KVIFF - Po shlédnutí filmu jsem se musel podívat na datum výroby amerického Deadpoola (podobnost je obrovská) a zjistil jsem, že tento italský kousek vznikl dřív. A osobně musím říct, že se mi snad i líbí víc. Říkali mi Džigu je totiž naprosto výborná evropská komiksárna, což je samo o sobě dost neobvyklé. Škoda jen chvílemi až brutální drsnosti, která v kontrastu s evropským prostředím a scénářem působí neuvěřitelně krutě. A nepovedená sexuální scéna tomu taky dvakrát nepomůže. I přesto ale film nabízí celou řadu naprosto úžasných a zábavných scén, u kterých už teď vím, že na ně nikdy nezapomenu. A nezapomenu ani na Lucu Marinelliho, který svoji verzi batmanovského Jokera zvládl na výbornou. Stejně tak i Claudio Santamaria, který mi svojí postavou připomněl, že hlavní role nemusí nutně vybočovat inteligencí, ale může být i poměrně tupá a blbá. Což je u tohoto filmu vlastně devíza. (04.07.2016)

"Můj osud měl být završen." Parádní evropská komixovka bez zbytečně chorobného velikášství a přeplácávání. Díky tomu působí svěže a realisticky. Výborný Claudio Santamaria nechce být hrdinou, chce jen svobodně dýchat. Jeho zvláštně chladná postava antihrdiny se pomalu mění. Výborně zahraný psychopatický záporák Luca Marinelli. Silný příběh s odkazem na lidskost. 8/10 (18.11.2022)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)

Kina jsou přecpaná komiksovýma hrdinama a jejich moci a libovůli bojovat za správnou věc. Spousta soubojů, zničených domů a silných hlášek. Co se ale na to podívat reálně. Prostě z prostého lidského hlediska. Italští tvůrci to zkusili a vida, ono to jde. Zlodějíček Enzo Ceccotti přišel ke schopnostem jak slepý k houslím, ale vůbec nic si z toho nedělá. Že by si okamžitě ušil kostým a začal něco dělat? Ne. Proč taky? Má svůj život, své problémy. Silný příběh poukazující převážně na lidskost, která dokáže změnit i takového neřáda s mizerným životem, jako je Enzo Ceccotti. Tvůrci si vypomohli postavou postižené dívky, které při kšeftech zastřelili otce. Sociální téma nakonec vždy zabíralo. Dojetí se však nekoná a je tak dobře. To by celý koncept akorát zprasilo. Postava psychopatického gangstera přezdívaného "Gipsy" je však vskutku šílená a je v tom charakterově vidět Joker. Náhoda nebo úmysl? Každopádně se Italům snímek povedl a zaslouží si obdiv. Slovy Karla Gotta: " Tohle jsem opravdu nečekal!" (02.05.2017)

Tohle opravdu není komedie typu Avangers, ale naopak dosti drsné drama. Není to uhlazené a není to pěkné. Místy dost jiné, dost divné, zvláštní a tvrdé. Ale celkově uchvatitelný příběh a dobře zahrané. Chtěl jsem původně hodnotit méně hvězdami, ale prostě nad tím musím přemýšlet, protože se mi to vrylo do paměti svou silnou emocionální stránkou. (15.02.2022)