Kobylkáři

Zajímavost z Guinnessovy knihy filmových rekordů : "Bratři Marxovi použili náročnou, ale úspěšnou metodu k vytvoření scénáře. Cestovali po Minnesotě a Tennessee se čtyřmi herci, kteří předváděli obecenstvu hodinovou divadelní verzi jejich scénáře. Jakýkoliv vtip, který ani po třech představeních nevyvolal hlasitý smích, byl nemilosrdně vyškrtnut. Navíc bylo divákům rozdáno 30 000 dotazníků, ve kterých se jich ptali, které vtipy se jim nejvíce líbily, které nejméně, a jak je pobavilo celé představení. Každý večer zasedli bratři Marxovi k poradě s herci a upravovali scénář podle hodnocení diváků. Během tohoto šestitýdenního turné použili přes 600 komických situací, jež za pomoci dotazníků diváků zredukovali na 175. Z nich vybrali 75 nejvtipnějších, které použili ve filmovém scénáři". (01.12.2022)

Proč jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji Noc v opeře s lehce pozměněnými vtipy? Navíc prodlouženou o půlhodinu tanečních, pěveckých, či jinak nevtipných scének. Chicovo klavírní sólo bylo fajn, akorát se tolik nemuselo tolik podobat tomu z Noci v opeře – to samé Harpova hra na harfu. Holt, opakovaný vtip již není vtipem. 60% (25.07.2005)

Brutálně nevyvážený film, který je dosti poškozený tím strašným množstvím hudebních, pěveckých a tanečních výstupů, který děsně nudí. Co se humoru týká tak je to o dost slabší než Noc v opeře nebo Kachní polévka. Objeví se pár dobrých hlášek, sem tam nějaká povedená scénka, ale jinak je to docela nuda. (17.01.2010)

"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky." Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80% (10.04.2011)

První film bratří Marxů, který jsem měla čest vidět. Bylo to setkání moc příjemné, do té doby jsem neviděla podobnou černobílou grotesku (měla jsem k nim odpor kvůli Vlastu Burianovi, ve kterém stále nemůžu nalézt "krále komiků"). Musela jsem si chvíli zvykat, přeci jen podoba komedie z let třicátých a začátku jednadvacátého století se značně liší. Ale právě to, že mě dokázala rozesmát i po sedmdesáti letech (což se každé současné "komedii" nepovede), je skvělý příklad toho, že bratři Marxové nezestárnou. Teď dávám jen 3 a ½*, ale myslím, že až Kobylkáře uvidím někdy znovu, svoje hodnocení změním. (09.08.2005)