Fitzcarraldo

Poznejte film: Režie Herzog, hlavní role Klaus Kinski, jenž se za zvuků hudby kapely Popol Vuh plaví po řece a stává stále větším fanatikem. Říkáte Aguirre? Ale kdeže, je to Fitzcarraldo... Ty filmy jsou si nicméně opravdu tak podobné, že se neubráním srovnání. A tehdy bohužel klesne hodnocení Fitzcarralda o hvězdičku dolů, protože Aguirre mě dostal víc. Byl jasný, rychlý, strhující, úderný... Fitzcarraldo se občas nevyhne zdlouhavějším pasážím, které asi, chápu, vzhledem k tomu, jak obtížně vznikaly, bylo režisérovi líto nepoužít, ale přesto se nemůžu ubránit dojmu, že stopáž je přepálená. Neškodilo by ubrat statických záběrů na řeku a na plovoucí loď a naopak přidat hudbu Popol Vuhu. Jinak ale nemám výhrad; některé obrazy se do divákova povědomí vryjí neobyčejně silně - proslulé tahání parníku přes horu za zvuků Carusa je jejich vrcholem. Ani nevím, jestli dřív Herzoga (a s ním i Kinského, je neskutečné, že po Aguirrovi zase do podobného projektu šel, v 55 letech!) obdivovat a skládat mu hold za fascinující práci nebo ho obvinit z ,,fitzcarraldovského" fanatismu, protože co tu předvádí, to už je docela za hranicí normality. Jenže, málo platné, pro umění se má trpět. A dílo, které díky tomuto fanatismu vzniklo, je po čertech dobré. (17.05.2012)

Opera mocnější meče. Fitzcarraldo to u mě vyhrálo hned zpočátku, v momentě, kdy hlavní hrdina slibuje operymilovnému pašíkovi červený koberec a čestnou lóži. Podobné postavě prostě musím fandit. A i jinak mi jako obří snílek byl mimořádně sympatický, je osvěžující vidět v dnešní, materiálnem a konzumem prolezlé době, někoho, kdo je ochoten pro lásku k umění obětovat cokoli a přelézt třeba horu. A to říkám bez ohledu nato, že můj vztah k opeře je asi stejně vřelý jako k rannímu vstávání či komárům. Osobnost hlavního hrdiny pro mě byla pak pro vztah k celému filmu určující, tím, že jsem se s ním dokázal identifikovat a prožívat celé „dobrodružství“ (ostatně co jiného než tradiční dobrodružná podívaná to je, že) jako své vlastní, mi film krásně utekl a po celou dobu na mě působil přesně tak, jak měl. Prostě čirá filmová krása, kde stylový konec tvoří jen příslovečnou třešinku na dortu. (05.11.2013)

Tak konečně jsem objevil nějaký Herzogův film, který si zaslouží plný počet (ale nemyslete si, že se mi od něj nic nelíbilo, to právě naopak, snad jen u něj jsem dal čtyřem jeho filmům silné 4*). Sice jsem to zhlédnutí dost dlouho odkládal, hlavně kvůli té délce, ale nakonec mě ten film naprosto dostal. A hlavně mě dost mile překvapilo, jak je celý ten film nakonec vlastně spíš pozitivní. Těch 158 minut uteklo jako voda, utahaných mi přišlo jen pár scén, jinak jsem ale byl naprosto fascinovaný vším, co se ve filmu dělo - ať už samotné shánění lodě, či cesta Amazonkou nebo to přesouvání lodi přes horu. A to finále bylo podle mě naprosto velkolepé a celé to nádherně uzavřelo. Perfektní je to i po filmařské stránce, kamera je zde dokonalá, herci hrají skvěle (jak ti indiáni, tak Klaus Kinski a ostatní), i ta hudba zde funguje... A natáčení muselo být hodně náročné a je to z toho filmu dost znát. Fakt si nemám skoro na nic stěžovat, prostě mě Fitzcarraldo (jak mu zkomoleně říkají indiáni) a jeho urputná snaha splnit si svůj šílený životní sen (dostat operu do pralesa) dostala, hodně se mi líbila a já nemohu jinak, než dát plný počet. A i když je zde myšlenka, že si člověk má jít přes všechny překážky za svými sny, Herzog ji zbavil všech klišé, které mainstreamové filmy s podobným poselstvím mají a působí tak spíš směšně. Navíc tady je ta myšlenka rozebraná do hloubky, spíš je to totiž ukázka toho, čeho všeho je takový člověk schopný a že to zachází až k šílenství. Velkolepý film s ještě velkolepějším závěrem. 5* (04.04.2020)

Nic není nemožné, ou jé... aneb cimrmanovský projekt skutečného Carlose Fitzcarralda nemohl přenést na plátno nikdo menší, než výstřední Werner Herzog, triumfujíc nejen monstrózní akcí samotnou, ale i fascinujícím spojením operních árií s divokou přírodou a především postavou rozsévače pomníků neúspěchu po celé peruánské Amazonii, ve které by leckdo mohl být vystaven posměchu diváka, ne tak pološílený Klaus Kinski. Dílo samotné (ano, označení dílo je zde zcela namístě) mě inspirovalo k podrobnějšímu zkoumání skutečné osoby, jenž podnikla riskantní přesun (jeho parník však vážil desetkrát méně, než ten filmový), a která se, není divu, dožila jen třiceti pěti let. Filmování samotné provázelo napětí, jehož hlavním zdrojem byl Klaus Kinski se svými výbuchy hněvu, dokonce jeden z kmenových náčelníků učinil Herzogovi nabídku, že pro něj Kinského zavraždí, ten odmítl kvůli dokončení natáčení... :-) (30.09.2013)

Oslava podnikavosti a snílkovství na sklonku věku dobrodružných výprav a staré koloniální exploatace, aneb jak si udělat z natáčení co nejsložitější a bláznivý počin - výjimečně jsem podíval na film o filmu (x) jako první, abych už měl rovnou dobrý kontext. Byť jsem si dokázal představit i artističtější pojetí a ještě lepší využití muziky, Herzog & Kinski tu baví, roztomilá hlavní postava vás okouzlí, táhne sexy amazonský svět. "If I abandon this project, I would be a man without dreams and I don’t want to live like that." (28.05.2021)