Opilí láskou

Anderson je jedným z najlepších mladších režisérov dneška a túto skutočnosť potvrdil i svojim tretím celovečerákom. Poriadne divná romantická love story založená na dvoch postavách mu však sedí omnoho menej ako trojhodinové opusy. Sandlera neznášam, pri Punch-Drunk love však musím dať klobúk dole, pretože hrať také dlhé scény bez strihu a fakticky improvizovať cvoka na pohľadanie chce poriadny kus hereckého kumštu. Režijne je to naozaj výborný film s výbornými hercami, od tvorcu Magnolie a Boogie Nights však očakávam omnoho vyššie méty. 7/10 (25.04.2006)

Těžko popsati. Nevím, či jsem se díval do prázdna nebo jen opile přihlížel bizarním eskapádám, avšak tahle melancholická cesta za láskou mě ohromila i otupila svou skrytou krásou. Naprosto nečekaně vás smete svou promyšleností, emotivností, šokovaností a donutí se zamyslet, či prožít něco podobného jako Barry, by bylo pro vás to pravé, na co čekáte celý život. Nádherně opojný soundtrack tomu jen přidává. (14.08.2008)

P.T. už svoju geniálnu Magnoliu pravdepodobne nikdy neprekoná, ale zase nemôžeme od každého jeho filmu čakať tú neskutočnú hĺbku a prepracovanosť, akou disponuje práve jeho opus magnum. Punch-Drunk Love je o polovicu kratší, má úplne jednoduchý príbeh... ale je neskutočne zvláštny a nádherný. Emóciami len tak prekypuje a výkon Adama Sandlera je jednoducho fantastický (nikdy som si nemyslel, že takúto vetu vyslovím). Emily Watson takisto nezaostáva (u nej sme na to ale zvyknutí) a Andersonovi dvorní herci Philip Seymour Hoffman a Luis Guzmán hrajú svoje menšie party tiež s presnosťou im vlastnou. Ale i tak, dôvodom absolútneho hodnotenia je predovšetkým Andersonova brilantná réžia. Krásne dlhé zábery, úžasná kamera a hlavne famózna práca s hudbou sa v tak dokonalom spojení len tak nevidia. Bravó, u mňa Anderson No. 2. 10/10. Update: PDL je Anderson No. 3, do cesty sa totiž priplietol There Will Be Blood. (08.10.2006)

Výborná "romantická" podivnost, která ani na chvíli nenudí. Sandler v roli podivně znepokojujícího Barryho je až děsivě dokonalý (a to jsem se nejvíc bála právě tohohle "komediálního blbečka") a atmosféra snímku tak silná, že jsem tomu ani pořádně nemohla uvěřit - tohle že je ona "romantická komedie", na kterou jsem se znuděně chystala (aha, PTA, už chápu)? Víc takových romancí a začnu snad koukat jen na ně - krásně (i když pro opravdový "bezpečný" život možná až příliš) pošahaná láska, která je silnější než dveře od hajzlu a větší než vzdálenost z LA do Utahu a zpět. Jediné, co zamrzí, je tak krátká stopáž (jasně, hodinka a půl je běžná - ale tenhle snímek by snesl mnohem víc, a přesto by nestihl nudit) a snad i absence trochu většího množství milých divností typu "piano". I tak jsou to jasné 4*, mj. i za skvělou "hudebně-ruchovou" stránku. . . . . "I'm lookin' at your face and I just wanna smash it. I just wanna fuckin' smash it with a sledgehammer and squeeze it. You're so pretty." - "I want to chew your face, and I want to scoop out your eyes and I want to eat them and chew them and suck on them." (27.08.2007)

Miluju filmy P.T.Andersona a jeho samého považuji za génia, ale tohle je krok zpět. Sice režijně brilantní, žánrově nazařaditelný úlet, ale dějově naprosto o ničem, bez nějakých emocí, či hlubšího sdělení .Je zde několik slibně načatých motivů, kdy jsem si pomyslel "To by mohlo být zajímavé", ale než je stihne Anderson nějak rozvést, náhle je utne, nedořekne a na jazyku filmového gurmána zůstane podivná pachuť. Netvrdím, že to takhle musí fungovat u ostatních diváků, ale u mně ano a se začátkem závěrečných titulků jsem si uvědomil, že mi ten film vlastně vůbec nic nedal, ačkoliv podobné filmové úlety miluju. PS: Nečekal jsem to, ale Sandler byl vynikající a jeho neodolatelné milostné vyznání na Havaji mě hlasitě rozesmálo. (07.02.2006)