S láskou Vincent

Po Temném obrazu a Béowulfovi mám pocit, že "hraná animace" je prostě slepá ulička, která moc nefunguje. Loving Vincent dokázalo tohle omezení alespoň částečně překonat. V mnoha scénách byl rozdíl krajinných záběrů nakreslených animátory a těch "pouze zkompírovaných" od Van Gogha znát minimálně. O to víc bohužel animace selhává na lidských figurách, zejm. tvářích, kde bylo vidět, že tvůrci vyšli vstříc podivné představě, že co je detailní a uhlazené, je pro diváka stravitelnější (když to člověk srovná s deformovaností malířových portrétů, je to k zaplakání). Příjemně ale potěší příběh, od něhož jsem v zásadě nic nečekal. Namísto toho je divákovi servírováno vyprávění jako vystřižené z Čapkovy noetické trilogie, v níž pokusy dobrat se objektivní pravdy narážejí na nepoznatelnost reality. (18.02.2018)

Když jsem si o tomhle filmu četl, říkal jsem si, že je skoro má povinnost jít na Vincenta do kina a ocenit ten nápad a práci. Mám velkou radost, že film mně mou poctivost vrátil v podobně nádherné, vysloveně překrásné obrazové formě nic krásnějšího jsem ve filmu nikdy neviděl a rozhodně nesouhlasím s kolegy, že krom obrazu je film o ničem. Já poslouchal dialogy a krásně si dělal obrázek o nás lidech, o našich vlastnostech, vnímal krásu obyčejnosti, zkrátka jsem se nechal absolutně okouzlit. (12.02.2018)

Vincenta jsem měla na seznamu už pěkně dlouho. Bohužel nastal problém v podobě tisícidílných puzzle Hvězdné noci a já se naprosto utopila v té změti modré a žluté a představa toho, že obraz co mě trápí už tolik dní ke všemu ožije byla noční můrou. Dnes ráno se to změnilo a i přesto, že mi obraz leží už přes měsíc uprostřed místnosti rozložen stále do stovky dílků a musím kolem něj vysávat a u toho se proklínat, že jsem nezačala svou puzzle kariéru třeba s koťátky jsem se rozhodla, že je ten čas. A udělala jsem sakra dobře, je to nádhera. Nic víc k tomu asi nemám, jen to, že jdu s radostí skládat dál. (15.12.2021)

Hodně místních komentářů vyzdvihuje formu nad obsahem. Já takový problém nemám. Příběh mě pohltil, ke zvolené formě mi skvěle seděl a něco v něm mi přišlo příznačné době, ve které se příběh odehrává (jako kdyby vycházel z literatury realismu tehdejší doby). Pro Mansella typický soundtrack výborně doplňuje naléhavost s jakou je příběh vyprávěn a zvolená obrazová forma celou atmosféru dokonale rámuje. Všechna čest tvůrcům, jejich trpělivosti a oddanosti cíli. 8,5/10 (10.02.2018)

S láskou stvořené dílo, které pracuje s rozpohybovaným malovaným obrazem, pečlivě režírovanými hlasy herců a tradičně hlubokou, osudovou Mansellovou hudbou. Kostra detektivky s vtahujícím tajemstvím a zavádějícími otazníky, pestrá různorodými postavami které potkává hlavní hrdina a krásná poetickými myšlenkami z Goghovych dopisů, které napsal před smrtí. Srdcem filmu je samotný Goghův život, jeho outsiderská existence utrápená pochybami o sobě samotném. Existence s výjimečným vnímáním života a schopností přetavit do uměleckého díla pozitivní tvář svojí duše. Jeho komorně dramatický příběh, coby dnes oslavovaného umělce, je divácky obzvláště atraktivní, a to nejenom pro lidi, kteří se cítí být nepochopeni a přirozeně touží po uznání a širším přijetí. Song “Starry Starry Night” zpěvačky Lianne La Havas to celé nádherně uzavírá. (29.07.2020)