Snílci

Snílci nejsou o příběhu, ale o výrazných postavách a jejich vzájemných vztazích, přičemž režisér je dovádí do natolik extrémních poloh, že je těžké k nim zaujímat pozitivní postoj a sympatizovat s nimi. Ačkoli je trio hrdinů poměrně slušně herecky zastřešeno, nejsou jejich postavy natolik dobře napsané (ačkoli jde o adaptaci literární předlohy), aby utáhly celý film. Otevřené sexuální scény film akorát zdržují, nejsou nijak zajímavé a v důsledku zavání obyčejnou samoúčelností, konstruktem a snahou šokovat. Mnohem zajímavější jsou Snílci ve chvílích, kdy otevřeně vyznávají lásku kinematografii. Bertolucciho odkazy jsou do detailu propracované, často prostříhávané s citovanými originály, nenápadně doplňované hudbou z dobových francouzských filmů a ve výsledku fascinující. Filmové umění je pojítkem celého snímku, díky němu se postavy sešly a je také impulzem k mnoha jejich činům. Ozývají se hlasy doby... krizový rok 1968, válka ve Vietnamu, snaha o revoltu, Mao C-Tung. Ale stejně jako Paříž samotná jsou všechny zatlačeny do pozadí coby zajímavá kulisa a zůstávají ve skutečnosti zjednodušeny a nevyužity. Bertolucciho Snílkům se nedá kvalitativně vytknout nic, protože jedna dokonaleji natočená scéna střídá druhou a úhly kamery, kompozice záběru, barevná stylizace, všechno je jako vystřižené z učebnice na filmové škole. Bohužel jeho snímek je, přes neustálé řeči o citech, lásce a velkých myšlenkách, ve výsledku chladný a odtažitý, což v kombinaci s pomalým tempem nakonec ústí v prachobyčejnou vznešenou nudu s několika velmi zajímavými scénami a filmovými postupy. Jen pevně doufám, že Bertolucciho nechytá stařecká fascinace sexem a životem mladých, ale dočkáme se od něj zase nějakého mistrovského kousku, kde využije své schopnosti i bez laciných kontroverzních berliček. (15.11.2005)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)

myslím, že film je veľmi dôležité vidieť znalý kontextu bertolucciho tvorby, historických udalostí a byť tak trochu cinefil (či aspoň mať naozaj rád filmy - staré filmy!) a tak trochu mať rád evu green alebo teda hrubozrnejšiu erotiku vo filme. aj inak je však film fungujúci príbeh podivného historického obdobia, ešte podivnejšieho trojuholníka, no aj tak ostane stále iba záležitosťou pre fajnšmekrov: takou šteklivou intelektuálno/artovou filmovou lahôdkou. (15.03.2012)

Dreamers. Snílci. Kdo mezi ně nepatří? Já rozhodně patřím, ale Bernardo Bertolucci je předvádí trochu jinak než bych si představoval. Hlavně používá vztah dvojčat s jejich kamarádem jako stěžejní látku, která by měla směřovat k vyvrcholení, které se nekoná. Pro mě tím zabíjí celý film, který se snažil říct možná něco velmi důležitého, ale v půlce cesty na to zapomněl a raději se šel věnovat krásám Evy Green a různým sexuálním praktikám, na které jsme nuceni se dívat jako voayeři. Režiséři jako Fellini, Bertolucci i jiní mají asi tento přístup nějakým způsobem v krvi, protože je patrný z každé sebe více nebo méně erotické pasáže, ale mě tyto okamžiky velmi nudí, kvůli jejich samoúčelnosti. Jako by autoři za každou cenu chtěli převést něco, co rádi vidí na filmové plátno a ukázat své choutky, touhy a vášně divákovi. Pokud chce někdo srovnávat tento nevyrovnaný film s Posledním tangem v Paříži, tak porovnává neporovnatelné. Herecky, tématicky, ale i kvalitativně. Své 3* dávám se zavřenýma očima a jen doufám, že film neuvidím znovu, abych nemusel snižovat. (10.07.2007)

Eye candy řešení schematismu kolem roku 1968 a aféry francouzské kinematéky. Takže naštěstí mnohem důležitější, než Henri Langlois, je znalost filmů s Gretou Garbo a Marlene Dietrich, potažmo aplikace filmové slasti na domácí orgie. Takže je libo masturbovat před fotkou z Modrého anděla? Užívejte si a zapomeňte na Godarda. (24.11.2014)