Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Gilbert AdairKamera:
Fabio CianchettiHrají:
Michael Pitt, Eva Green, Louis Garrel, Robin Renucci, Anna Chancellor, Jean-Pierre Léaud, Jean-Pierre Kalfon, Valentin Merlet, Florian Cadiou, Lola Peploe (více)Obsahy(1)
Autor završuje snímkem SNÍLCI pomyslnou trilogii pařížských filmů, kterou zahájil KONFORMISTOU a v níž pokračoval POSLEDNÍM TANGEM V PAŘÍŽI. Tři postavy příběhu se na pozadí studentských nepokojů kolem roku 1968 v Paříži oddávají podobným hrám jako kdysi Marlon Brando a Maria Schneiderová v nejproslulejším Bertolucciho díle. Mezi experimentováním, kam až lze dojít ve svobodném sexu, si dvojice sourozenců a její náhodný host z Ameriky libují v neustálých citacích z kultovních filmů. Ventilují svou zlobu vůči nepřítomným rodičům, jejichž peníze vesele projídají. Film je Berolucciho nostalgickým ohlédnutím za vlastní minulostí. Na rozdíl od svých tehdejších radikálních postojů, dokáže dnes vidět své hrdiny s ironickým odstupem a něhou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (306)
Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. ()
Zo začiatku kilm o iných filmoch a vzťahom k nim s trojicou fanatických filmových fanúšikov, komplexná filmová mozaika naplnená odkazmi a éterickosťou s troma voľnomyšlienkárskymi postavami, Matthewom a dvama súrodencami -domácimi - Theom a jeho sestrou, ktorí spolu vášnivo zdieľajú záujmy, obzvlášť fanatickú lásku k filmu a hýria chytľavou netradičnosťou prejavujúcou sa hlavne v ich hrách, Bertolucii pri tom krásne kombinuje výrazovú paletu od humoru po erotiku. Matthew je prijatý do spolku týchto "obludiek" (THE FREAKS,1932) a film postupne prechádza do úrovne romantického filmu zasadeného dobového kontextu pod povrchom tlčúceho na dvere bytu kde si postavy vytvárajú svoju malú bohémsku "komnatu". Prvá polovica sníky je sympaticky emancipovaná až streštená, tá druhá sa venuje prenikaniu do komplikovaných vzťahov medzi postavami v intímnej atmosfére prostredia s pár izbami premenených na malé emancipované univerzum troch ľudí, vykreslené na filmovom plátne v impresionistických farbách. Éterická dráma o zaujímavých ľudoch v revolučnej dobe, film o láske k filmom a ich citovaní na pozadí načrtávajúcom dobové udalosti vychádzajúce výrazne na povrch až v záverečných minútach, z bytu sa dostávame do ulice, atmosféra snímky sa mení, z myšlienkovo bohatej vláčnosti zrazu kričí. ()
Zkoušela jsem rozdělit banán na třetiny, jako to v Snílcích dělal Michael Pitt. A ono to fakt šlo! Teda šlo to o něco líp než koukat na tenhle film. Mně se strašně líbilo, o čem je, ale vůbec se mi nelíbí, jaký je. Nemyslím si, že by to bylo něco extra intelektuálního a filosofického. Vždyť mluvili většinou úplně o ničem a na nic nepřišli! Možná, kdyby se to trochu zhustilo a ubylo těch sexuálních hrátek, mohli jsme se někam dostat. Ale bohužel. ()
Niekoľko pamätihodných scén nezachráni celý film aneb ako sa točí miestami príjemne úsmevná a zábavná nuda. Na The Dreamers neskonalo oceňujem otvorenú láska ku kinematografii, mladistvú nerozvážnosť hlavnej dvojky-trojky a sexuálnu nekonvenčnosť. Mimo toho ale snímok vlastní nezaujímavý dej, zopár zbytočných kecov a natiahnuté, pomalé odsýpanie strednej pasáže. No bez ohľadu na vymenované zápory Bertolucciho počin za zhliadnutie rozhodne stojí - v neposlednom v rade aj vďaka krásnej Eve Green. ()
V Dreamers Bertolucci načrtol mnoho motívov, myšlienok a puritánom by sa mohlo zdať, že aj príliš veľa erotiky. Ľudská sexualita a prirodzenosť je však podstatná téma v Bertolucciho filmoch, no nie najdôležitejšia a možno ju skôr chápať ako vyjadrovací symbol a nie režisérovu sexuálnu obsesiu a potrebu šokovať ... Cez hedonistický životný štýl dvojčiat Thea a Isabelle a amerického študenta Matthewa tlmočí naivné ambiciózne sny mladých ľudí o tom, ako dokážu zmeniť svet, režim, ľudí, vyššie autority... Je jedno, na čo upriamite pri sledovaní svoju pozornosť, či na rozhovory, historický podtext, či na nahé telá.. Skutočne sa je na čo pozerať. Film je mohoznačný, pestrý, s odkazom a svojským dobovým vizuálom. ()
Galerie (230)
Zajímavosti (11)
- Z četných filmových odkazů můžeme jmenovat tituly: Modrý anděl (1930), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Páni v cylindrech (1935), Paisa (1946), Žijí v noci (1948), Johnny Guitar (1954), Zriodila se hvězda (1954), Rebel bez příčiny (1955), Dotek zla (1958), Nikdo mne nemá rád (1959), U konce s dechem (1960), Jules a Jim (1962), Banda pro sebe (1964), Bláznivý Petříček (1965), Persona (1966), La chinoise (1967), Chladnokrevně (1967), Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), Langlois (1970), J'ai faim, j'ai froid (1984). (NinadeL)
- Ukázky z filmových děl zahrnují tyto tituly: Kameraman (1928), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Plavovlasá Venuše (1932), Královna Kristýna (1933), Páni v cylindrech (1935), The Girl Can't Help It (1956), U konce s dechem (1960), Chodba šoků (1963), Banda pro sebe (1964) a Muška (1967). (NinadeL)
- Film měl obsahovat více sexuálních scén mezi Matthewem a Theem, ale byly vystřiženy. (HellFire)
Reklama