Snílci

Umělé. Ať už je to ona vychvalovaná atmosféra šedesátých let či quasiintelektuální rozhovory o filmech a politice (to je vůbec nejhorší - hromada řečí, které mají asi odpovídat jisté naivitě místa a času, kde jsou pronášeny, jenže nejsou ani tak naivní, jako spíš trapné a hloupé), nevěřím tomu, ani co by se za nehet vešlo. Ještě tak nejlíp dopadl vztah ústřední trojice, zvláště Theo a Isabelle jsou docela přesvědčiví (a hezcí), zbytek se prostě nepovedl. Snílci na mne zkrátka působí jako nostalgicko-masturbační fantasie starého režiséra, nic víc. (28.11.2006)

Bertolucci bohužel už netočí tak skvělé filmy jako dříve, ale Snílci mě celkem oslovili a musím říct, že ačkoli Poslednímu Tangu v Paříži nesahají ani po kolena, tak se mi líbili a nebýt toho režiséra, který už vytvořil díla skvělejší, tak je tu vychvaluji jako smyslný film, který vás zavede do jiného světa... (19.03.2005)

Pokud jste měli dojem, že není snad nic krásnějšího než pohled na Monicu Bellucci v podobně "odhaleném" snímku Zvrácený, nejspíš po tomto filmu možná pozměníte názor. První film, ve kterém jsem viděla Evu Green v její celistvé kráse a byla jsem okouzlena. Velmi působivý a zajímavý snímek, plný nahoty, otevřených sexuálních scén, filozofie (kupříkladu vize o zapalovači byla úžasná) a hovorů o filmu s odkazy na něj. Michaela Pitta příliš ráda nemám, ale tady byl v roli zaskočeného mladíka excelentní. Stejně jako krásný, černovlasý Louis Garrel. Snímky jako Snílek jsou těmi, ve kterých zřejmě jen velmi zřídka uvidíte většinu těch nejslavnějších Hollywoodských hvězd. A nejspíš je to tak dobře. Taková díla prezentují spoustu volnosti, nespoutanosti a otevřenosti. Což je v metropoli úspěšného a pozlaceného Hollywoodu hodně vzdálená a odstrčená kolej, přes kterou příliš vlaků nejezdí. (11.07.2010)

Je to tu zase. Jeden už by skoro mohl zmáčknout ctrl+c, a potom ctrl+v. Zkrátka zase další film, který zdaleka nedosahuje kvalit knižní předlohy. Skutečně, pokud se vám Snílci jen trochu líbili, určitě si nenechte ujít stejnojmennou knihu Adaira Gilberta. Film samotný také není špatný, má perfektní atmosféru a některé scény jsou krásně nespoutané. To, co tam ti mladí lidé předvádějí není nechutné. Je to prostě styl života a myšlení jedné francouzské generace. Generace snílků... Film to není dokonalý, ale kvůli té atmosféře, půvabným odkazům na jiná filmová díla a i díky ústřední trojici si nicméně čtyři hvězdičky zasoulož..ehm, pardon.. zaslouží. (25.05.2007)

Dreamers. Snílci. Kdo mezi ně nepatří? Já rozhodně patřím, ale Bernardo Bertolucci je předvádí trochu jinak než bych si představoval. Hlavně používá vztah dvojčat s jejich kamarádem jako stěžejní látku, která by měla směřovat k vyvrcholení, které se nekoná. Pro mě tím zabíjí celý film, který se snažil říct možná něco velmi důležitého, ale v půlce cesty na to zapomněl a raději se šel věnovat krásám Evy Green a různým sexuálním praktikám, na které jsme nuceni se dívat jako voayeři. Režiséři jako Fellini, Bertolucci i jiní mají asi tento přístup nějakým způsobem v krvi, protože je patrný z každé sebe více nebo méně erotické pasáže, ale mě tyto okamžiky velmi nudí, kvůli jejich samoúčelnosti. Jako by autoři za každou cenu chtěli převést něco, co rádi vidí na filmové plátno a ukázat své choutky, touhy a vášně divákovi. Pokud chce někdo srovnávat tento nevyrovnaný film s Posledním tangem v Paříži, tak porovnává neporovnatelné. Herecky, tématicky, ale i kvalitativně. Své 3* dávám se zavřenýma očima a jen doufám, že film neuvidím znovu, abych nemusel snižovat. (10.07.2007)