Snílci

Snílci se sice snaží honit více zajíců, než by bylo zdrávo, ale i tak zůstávají energií nabitou podívanou, kde nejpůsobivěji vyznívají režisérovy snahy zachytit lásku ke kinematografii. Revoluce i incestní vztah dvou hrdinů zůstávají na druhé koleji a nejsou vylíčeny jinak než efektně (a že dívat se na Evu Green je radost). I tak se mi ale Snílci hodně líbili. Ale mohlo to být ještě lepší. *** 1/2 (01.12.2006)

Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. (24.10.2007)

Kravina bez pořádného příběhu, která mě bavila díky lásce k filmu a slušné dávce erotiky v podání Evy Green. Ta se evidentně naučila za 10 let hrát, čímž se v kombinaci s jejím tělem, které tady využívá jako hlavní zbraň, usadila v současnosti v mojí topce. Doporučit se tohle ale nikomu neodvážím. 70% (31.05.2014)

Bertolucciho esteticko-filmové intelektuálně sofistikované cvičení jež má tři témata: kino, politiku a sex. Tyto se prolínají v diskuzích mezi třemi hlavními postavami, které si vybudují vlastní svět ve svém bytě, zatímco venku probíhají pouliční protesty studentské revolty roku 1968. Je to podáno s dostatkem empatie, šarmem a lehkostí, že je celkem snadné podlehnou názvu filmu a zasnít se také. Bertolucci vzdává hold světovému filmu, v prostřizích jsou skryty pozdravy od Keatona, Chaplina atd., skvělý soundtrack zahrnuje vše možné od Dylana až po hudbu z dobových francouzských filmů včetně prvního hitu u nás více méně neznámé, avšak pro pochopení kontextu francouzské moderní kultury významné šansonierky Françoise Hardy "Tous les garçons et les filles"._____Samostatnou kapitolou je nahota a sex ve filmu. Možná je to víceméně bezúčelná berlička pro povrchní atraktivitu filmu s naznačeným sourozeneckým incestem._____Tak či onak tehdy začínající filmové hvězdy to pojaly opravdu odvážně a adolescentní Evík po té co se ve své filmové prvotině svlékne do stavu ganz ohne, je autentickou sexuálně osvobozenou flower power teenagerkou a nenechá o svém velkém filmovém talentu pochybovat ani toho největšího puritána z kláštera poustevníků augustiniánů. Další mužské stars této trojky nijak nezaostávají, jen jejich herecký talent nedokáži tak odborně posoudit jako u Zelené Evy – tam jsem si naprosto jist. V čem trochu tápu je otázka, mám-li dílo považovat za filmový majstrštyk nebo úlet lascivního básníka z Parmy…Brilantně natočená a netuctová podívaná je to každopádně. 👍 Produkce: Recorded Picture Company (11.08.2020)

Bertolucci objavil týmto filmom pre svet Evu Green, za čo sme mu nesmierne vďační. The Dreamers ale ponúkajú skôr málo invenčný príbeh, ktorý kvázi šokuje erotikou, ale zase nie príliš. Ide o film pre cinefilov, kde sa ale ukazuje, že čím viac ste toho videli, tým prvoplánovejšie vám tieto odkazy budú pripadať. Niežeby som všetko spoznal a všetko videl, ide skôr o spôsob, akým Bertolucci na (svoje?) obľúbené filmy poukazuje. Je trochu prekvapením, že sa po tomto kultovom dielku nedostal do tej najvyššej hereckej ligy aj Michael Pitt, ale to môže byť aj vecou náhody a rôznych okolností. No a ten byt by potreboval poriadnu rekonštrukciu. (04.11.2020)