Svatební cesta do Jiljí

Já teda jít po stopách tohodle filmu, tak se z toho nejspíš opupínkuju. Ústřední dvojice totiž svojí svatební cestu pojala tak, že ráno se probudila do krásného modrého nebe Krkonoš, aby chvíli na to sjížděla řeku Berounku a následně se pak vlakem dobelhala na autobusové nádraží ve Staré Boleslavi, kde je autobus přesunul do Mělníka. S Enšpíglem jsme to měli jako takovou tipovačku, kde se zrovna nachází. On tedy ve většině případů vyhrál. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem se fakt nasmáli. A to se počítá. (19.06.2015)

Kdo pospíchá se svatbou, bude mít dost času toho litovat… Ona živelná, lehce manipulativní a s otevřeným srdcem, zažije zklamání s falešnou kybernetikou a pravým žárlením. On racionálně uvažující vědátor, jenž si v představách nachystá poznávací cestovní pětiboj s romantickým podtónem, ale přitom se neudělá ani na vodě. Přes to všechno mám pocit, že je cesta do Jiljí sblížila mnohem víc, než si představovali.. Milé, úsměvné, nenásilné, dá se říct, že ze života a Abrhám nesoucí trám na Golgotu, to je ukázka ryzí mužské zabejčenosti.. (12.06.2014)

Je to trochu odlišné od knihy, kde je ten konflikt poněkud hlubší a krapet jinak rozhozený, ale jinak hlavní téma zůstává a je zobrazené dokonale - všechna ta racionálnost mužů a emotivnost žen, ale stejně jim to nejlíp jde, když táhnou za jeden provaz a doplňují se. Abrhám a Libuška jsou skvěle sehraní - asi do toho dali i kus ze svého vztahu. Jinak ke knížce jsem psal na Databázi knih tento komentář: Co se týče žánru, tak jde o zasvěcovací cestu (tedy cesta sama je cíl), proto jsou jednotlivé kapitoly také rozděleny na jednotlivé dny. Každý den pak dokonce ještě obsahuje „pohádku“ na dobrou noc. Gró knihy však tkví v přesných postřezích o vzájemném manželském životě, o rozdílech mezi muži a ženami, a jak se vlastně nakonec doplňují. Vše okořeněno chytrým humorem, vynikajícími slovními obraty a vtipnými. někdy až kousavými postřehy. (24.03.2019)

Jedna z těch televizních komedií, které se staly nesmrtelnou klasikou. Ani po třiceti letech neztratila kouzlo, švih a humor. Vyšperkované dialogy jiskří jako laskavá, přesto pěkně řízná a ostrá zvonkohra, vtipy se sypou z obrazovky jeden za druhým od úvodní scény "ztráty-nálezy" až po závěrečné titulky a dvojka Šafránková-Abrhám nemá chybu. Zejména Libuše Šafránková mě v roli Petry dokáže odrovnat při každé repríze. Ať už zdraví vodáky, ukecává majitele louky nebo čeká na zrasovaného Abrháma po testu orientace. (08.02.2013)

Pěkná televizní komedie o předsvatební cestě mladých (no, mladých…) partnerů (Abrhám a Šafránková), nijak mě neurazila, ale že bych se výborně bavil, to taky zrovna ne. Mohou za to dvě věci: za prvé téměř všechny peripetie, které ústřední pár ve filmu potkají, jsou z kategorie lehce předvídatelných. To však zachraňuje sympatický ústřední herecká dvojice, a množství vedlejších postaviček, z nichž Svěrák hraje asi tu nejvtipnější (revizor ve vlaku, který dostane najíst). Druhá věc, které si asi většina televizních diváků nevšimne nebo si to vzhledem ke statutu televizní klasiky nepřipustí, ale mně maximálně vadila, je všudypřítomný postsynchron. Něco tak do uší bijícího, nepřirozeného se jen tak neslyší. Jinak je „Svatební cesta do Jiljí“ záruka příjemně strávené hodiny a půl u televize. (29.09.2006)