Svatební cesta do Jiljí

Přiznám se, že jsem tento film viděl až nedávno a již ženatej. "Dopsíprdele," pomyslel jsem si, "vidět to tak před svatbou, hnal bych ji na nějakej ten vejšlap taky." Nic naplat, teď už to nikdo nevrátí. Čert nikdy nespí. Každopádně, tento snímek se svým humorem a stylem pojetí řadí k těm čtveráckým kouskům pánů Smoljaka a Svěráka, jen je neprávem opomíjen. Kdyby to dávali v televizi tolikrát, co film Marečku, podejte mi pero nebo spíš Kulový blesk (ano, nabízí se představa, že hlavní mužská role je totožná), stal by se z toho stejný trhák. Teď mě napadá, že je ta postava stejná nejen jako v Kulový blesk, ale i jako v Jára Cimrman ležící spící, ale to bude asi tím, že je tam ten Abrhám kamenně unylý a do filmu promlouvá jeho vnitřní hlas, resp. té postavy. Je to takový společný jmenovatel těchto filmů. A já si říkám, že to vůbec nevadí. Jako je jedno, že Libuška Šafránková hraje jeho manželku v životě i ve filmech. (13.05.2013)

Mnoho párů má potřebu tvrdit, že si jsou souzeni, i když následné rozchody a rozvody značí, že tomu tak úplně nebylo. Abrhám a Šafránková jsou jedni z mála, kterým bych to věřil. Desítky let jim to klapalo před kamerou i v soukromí a jejich bláznivá cesta do Jiljí je toho důkazem. Taková blbost může fungovat jen díky dokonalé chemii a sehranosti daného páru. (01.04.2024)

Osmdesátá léta - léta nepochybně vrcholné umělecké zralosti již tehdy oprávněně proslulého manželského hereckého páru - dala Šafránkové a Abrhámovi hned dvě zajímaé herecké příležitosti. Sympatická pábitelská dvojice lidsky hledající nejen partnera, ale i sebe sama, si teprve na vcelku dobře simulované mezní situaci testovací poněkud potřeštěně pojaté dovolené uvědomuje nejen předpoklady pro manželský život, ale i rezervy, jichž si žádný z partnerů doposud nebyl vědom. Řetěz gagových příhod (doprava kůlu na vysoký horský vrchol, bezradné bloudění orientačního turisty s doprovodným triumfem v terénu bezradné partnerky, dobrodružná plavba po řece, rázovitý Svěrákův průvodčí) vede vyvolený pár k poznání a vzájemnému uznání protějškových kvalit. To, co je ve filmu nejcennější, humor mixovaný s věcnou vážností a shovívavým nadhledem, je ve SVATEBNÍ CESTĚ zastoupeno měrou vrchovatou. A s tím i poznání, že věci partnerské a manželské mohou být lidsky teplé a humorně povzbudivé. Když tehdy, tak proč také ne dnes? (17.02.2011)

Josefu Abrhámovi tyhle ironizující typy chlápků prostě sednou. A to ani nemluvím o tom, jak v tomhle filmu září Libuška Šafránková. Jedna z nejkrásnějších českých hereček zahrála tu postavu tak dokonale, že člověk hned chápal, proč se jejímu nastávajícímu pořád něco nezdá, ale proč zároveň není schopen se na ní moc dlouho zlobit. Prostě ten typ ženy, kterou chlap nemůže nemilovat. (06.03.2009)

Nejsem světová jednička ve čtení map, ale to není hlavní důvod, proč jsem neabsolvoval zkoušku pevnosti budoucího manželství. Pokud by totiž má nastávají tehdy viděla mou zoufalou snahu při rozdělávání ohně, mé krkolomné pády při zdolávání horských vrcholů, mou ekvilibristiku na divoké vodě či mou dezorientaci při luštění jízdních řádů, tak by patrně k obřadu nikdy nedošlo. Naštěstí jsem tento snímek viděl dlouho před svatbou, takže jsem věděl, do čeho se nemám pouštět. To Tomáš s Petrou se pro předmanželskou zkoušku rozhodli a já jako divák za jejich utrpení děkuji. Bylo to velmi zábavné, poučné a abych si zacitoval z rozhovoru s německým turistou - grossartig, wunderbar, ausgezeichnet, fenomenal a hlavně epochal. (26.07.2013)