Svatební cesta do Jiljí

Osmdesátá léta - léta nepochybně vrcholné umělecké zralosti již tehdy oprávněně proslulého manželského hereckého páru - dala Šafránkové a Abrhámovi hned dvě zajímaé herecké příležitosti. Sympatická pábitelská dvojice lidsky hledající nejen partnera, ale i sebe sama, si teprve na vcelku dobře simulované mezní situaci testovací poněkud potřeštěně pojaté dovolené uvědomuje nejen předpoklady pro manželský život, ale i rezervy, jichž si žádný z partnerů doposud nebyl vědom. Řetěz gagových příhod (doprava kůlu na vysoký horský vrchol, bezradné bloudění orientačního turisty s doprovodným triumfem v terénu bezradné partnerky, dobrodružná plavba po řece, rázovitý Svěrákův průvodčí) vede vyvolený pár k poznání a vzájemnému uznání protějškových kvalit. To, co je ve filmu nejcennější, humor mixovaný s věcnou vážností a shovívavým nadhledem, je ve SVATEBNÍ CESTĚ zastoupeno měrou vrchovatou. A s tím i poznání, že věci partnerské a manželské mohou být lidsky teplé a humorně povzbudivé. Když tehdy, tak proč také ne dnes? (17.02.2011)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Tí dvaja sa k sebe perfektne hodia, ale len jej je to jasné už od začiatku, on na to musí prísť až časom. No a pre urýchlenie rozhodnutia, či s dotyčnou stráviť alebo nestráviť život, by mala slúžiť predsvadobná cesta po českej prírode. Škoda, že išlo oba o televízny film, čo je na výsledku vidieť, pretože ak by sa do projektu vložili väčšie peniaze, rozhodne by sa bolo na čo pozerať. No a prekvapivo som sa dozvedel, že v osemdesiatych rokoch už asi tiež nebolo výnimkou, keď rodičia hovorili svojim 35-ročným synom, že na ženenie možno ešte nie je ten správny čas... (05.07.2019)

Už první scéna ve Ztrátách a nálezech byla hotovou demolicí bránice a pak už to následovalo v rychlým sledu. Dialogový humor, vztahový humor, spousty až absurdních situací ukazujících na mnohdy pro druhé pohlaví nepochopitelné myšlení mužů a žen. Libuška s Josefem jsou herci od boha a navíc z některých záběrů bylo cítit, že k sobě chovají sympatie i mimo kameru. Na odreagování a pobavení je tenhle vztahovej teambulding pro tvoji bránici rajc nad rajc. (17.06.2015)

Libušu Šafránkovú mám rada, netušila som, že Josef Abrhám je jej skutočný manžel. S prižmurenými očami dávam tomuto TV filmu 3*. Nehodnotím až tak prísne, keďže sa jedná o televízny film. Ako romantický film je to v pohode, i keď trošku zvláštné hoci originálne, ale ako komédia to bolo slabšie. Sledovali sme to s manželom na Nový rok, mali sme chuť pozrieť si nejakú starú českú komédiu, ktorú sme nikdy predtým nevideli a naďabili sme na túto, ale až tak veľa sme sa nenasmiali. Miestami to bolo dosť uťahané a niekedy mi tie vnútorné monológy hlavnej postavy išli na nervy a zdalo sa mi to dosť dlhé, čo pritom nebolo vôbec dlhé. Takú svadobnú cestu by som nechcela teda. 60%. (01.01.2021)