Den patriotů

Nečekaná pecka, která bez kýče a potosu jede vstříc svýmu konci takovým tempem, že ačkoliv vám na hodinkách uběhnou dvě hodiny, pocitově to připadá jak pár minut! Perfektní skloubení autentických záběrů s filmovou rekonstrukcí, skutečně působící postavy, parádní soundtrack, sebejistá režie a masakrální pouliční přestřelka, která tu nebyla od dob Heatu - to všechno podtrhuje onen strhující hon za pomatenejma zmrdama, který ve jménu Aláha nestydatě vybuchují v davech a myslí si, že mění budoucnost vesmíru! (23.03.2017)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Mladší z bratrů, muslim čečenského původu, dosud čeká na smrtící injekci, ač jde podle kritiků spíš o symbolický rozsudek. Ale k filmu. Přehledně režírující patriot Peter Berg akci a napětí umí. Převedení skutečných událostí na filmové plátno je ovšem pokaždé ošemetná věc, vždy se najde spousta rýpalů, nicméně Berg má zkušenosti třeba s předchozím Mořem v plamenech. Vždy bude lepší specialista na pořádnou porci akce než na lidská dramata, což platí i tady. Točí se někde mezi greengrassovským stylem a stoneovskou naléhavostí. Nijak zvlášť nepřekvapí, prostě jen rekonstruuje nedávné události, ve kterých jsou charaktery postav jasně načrtnuté (Mark Wahlberg je poctivý polda, ač má nějaký škraloup, nicméně pro svou práci se obětuje, miluje svou manželku, své kolegy, „své“ civilisty a na pivo byste s ním rozhodně zašli) a semknutí je snad celoměstské. Velká škoda až nesnesitelné závěrečné čtvrthodinky i Wahlbergova proslovu, naopak palec nahoru za přestřelku v rezidenční čtvrti. (05.02.2017)

Přemrštěné hrdinský kousek snažící se vypudit z diváka (rozumě Američana) každou slzu hrdinstvím hlavních postav, samozřejmě největších patriotů pod sluncem. Patosu je přespříliš i na tuto odporně dlouhou stopáž, jedinou funkční věcí jsou akční scény a ani ve výkonech to na tuhle celkem slušnou sestavu není žádná hitparáda. Přesně takhle by se rekonstrukce teroristických činů točit neměly. (15.01.2017)

Tak režisér Peter Berg natočí dvakrát za rok film s Wahlbergom, z ktorého urobí národného hrdinu, dvakrát je to o katastrofe a dvakrát veľmi rozpačité. Film má svoje pozitívne stránky v stredovej línii, keď sa začína vyšetrovanie a naháňanie podozrivých. Vrcholom je scéna s Číňanom. Tým to končí a upadá do trápneho pátosu. Američania na dolapenie jedného - dvoch ľudí potrebujú nasadiť miestnu políciu, špecializované jednotky, FBI, letecké sily i skoro celé vojsko. Úplne trápne. Konečná fáza, pri ktorej máme vyroniť slzičku má svoje posolstvo, ale snaží sa tak trápne tlačiť na pílu, že pôsobí umelo. Koniec koncov mala najväčšiu pravdu jedna z podozrivých, ktorá sa vyslovila, že v Sýrii dennodenne zomiera oveľa viac nevinných ľudí. P.S. Najviac ma rozsekala scéna po výbuchu, kde tam všade navôkol sú kúdele dymu a maratónisti si ďalej veselo behajú, že až Wahlberg musí zakričať nech zastavia závod. Vrchol tuposti. (14.02.2017)

Tak tady Berg zužitkoval své dosavadní zkušenosti a dokázal to převést na filmové plátno bez žádné výraznější chybičky. Berg u mě patří mezi režisérskou smetánku, prostě na něj nedám dopustit. Tentokrát si vybral dosti veřejně známou událost, která v roce 2013 určitě na nějakou dobu zatřásla celým světem. Jednoduché téma k zrežírování si opravdu nevzal, ale vypořádal se s tím, jak se patří. Herecké obsazení je zde nadmíru kvalitní, co jméno, to ve filmovém průmyslu pojem. Ze začátku to mělo sice pomalé tempo, ale po výbuších se to rozjelo do hodně vysokých otáček a už se to vlastně ani nezastavilo. Kombinace filmu a dokumentárních vsuvek by leckomu mohla přijít na takový film ubohá, ale Berg to má v merku a mě coby diváka to ještě více upoutalo. Kamera a hudba je přesnou šablonou jeho stylu, jako kdybych se znovu díval na Království. Nejlepším momentem zde byla skoro až desetiminutová sekvence nepřetržité přestřelky ve Watertownu, která byla zkombinována s efektně vypadajícími výbuchy bomb. Tak syrovou, autenticky vypadající a dokonce i husí kůži nahánějící přestřelku jsem dlouho neviděl. Na tom je přesně vidět mnohaletá praxe, neboť zkoordinovat natáčení něčeho takového není nic jednoduchého, notabene s takovým skvělým finálním výsledkem. Jistá podobnost s Mannovým Heatem v tom rozhodně byla. Závěr s pravými lidmi, co tuto událost zažili na vlastní kůži, docela dost ždímal emoce, ale kdyby to tam nebylo, tak bych byl snad i naštvaný. Uvidíme, co nám Berg přinese v následujících letech. Tento rejža má před sebou pár let zářivé budoucnosti, tak se podle mě máme na co těšit. Za mě dávám 92 % (27.03.2017)